V profesionálním fotbale platil za obávaného útočníka i střelce. V divizi loni svou pověst nepotvrdil. To je ovšem historie. V současnosti se Jaromír Šilhan (34) vrací na divizní trávník v barvách hostouňského Sokola v plné parádě. 

V prvním kole jste stál za červenou kartu z uplynulé sezony, následně v Chomutově jste šel do zápasu na jeho konci, teprve až ve třetím zápase, v neděli před domácím publikem, jste po delší době nastoupil od začátku utkání a trenérům se tenhle tah s vámi vyplatil. Vstřelil jste první ze dvou branek a zároveň svou první divizní v dresu Hostouně…
Konečně (směje se). Trenéři chtěli po debaklu v Chomutově něco změnit a hlavně dát soupeřům na srozuměnou, že do Hostouně se nejezdí vyhrávat. Jsem rád, že jsem tomu mohl pomoct. I když to bylo nohou, kterou jsem určitě v kariéře vstřelil míň gólů než hlavou (usmívá se). A ještě musím pochválit spolupráci s Hájkem v útoku. Kope se s ním dobře, jde nám to spolu. 

Komu jinému jste měli dát na srozuměnou, že nejste žádní otloukánci než momentálně nejslabšímu týmu soutěže…
Úvaly lehký soupeř rozhodně nejsou. V naší divizní skupině nemůžeme nikoho podceňovat. 

Kdykoli nastoupíte, bojujete na dřeň, schytáváte i rozdáváte. Mnohdy vás musejí z trávníku zvedat. Bolí v tomhle věku čtvrtá liga?
Bolí hodně, ale tím, že mi trenéři důvěřují, jsem dostal nový impuls a chuť do fotbalu. Zase mě hodně baví a těším se na zápasy. Nevím, kdy kariéru v divizi ukončím, nebo kdy budu třeba ze zdravotních důvodů nucen ji ukončit, proto si každý zápas užívám naplno. Chci za Hostouň kopat co nejdéle to půjde.

Jan Murárik