Doma má zlato z mistrovství světa i zlatou olympijskou medaili. Odchovanec kladenského hokeje a bývalý skvělý bek Libor Procházka se v současnosti věnuje kladenské hokejové mládeži. Pro Vaše Kladno zavzpomínal na záchranářské práce v Kladně i ve Švédsku.

Před šesti roky jste byl součástí týmu Rytířů, který po baráži sestoupil. Co podle vás bylo hlavní příčinou tehdejšího pádu?
Docela brzy na nás v baráži sedla krize. Přestože jsme v závěru nabrali bodovou ztrátu, nikdo z nás si nepřipouštěl, že bychom spadli. A to jsme měli tým složený ze zkušených ostřílených hráčů. Čišelo z nás až do posledního zápasu sebevědomí. Říkali jsme si, že nás doma nějaká Olomouc nemůže vyřadit. Vyřadila… Baráže předtím, ještě před založením Rytířů, jsme přitom zvládali dobře. Na začátku jsme si nahráli body a na konci jsme byli v klidu.

Zažil jste sestup v zahraničí?
Ve Švédsku jsme hráli o záchranu a nikdy jsme nesestoupili.

Spekulovalo se ve Švédsku, podobně jako nyní v Čechách, že jsou některé zápasy o záchranu předem „jasné“?
V tomhle jsme experti. V Švédsku by nikoho ani nenapadlo, že by se to mohlo domlouvat. Tam by na vás za takovou myšlenku koukali, jestli jste se nezbláznili.

Jak podle vás dopadne Kladno v nervy drásajícím závěru extraligy?
Škoda, že nemůžou být zachránění už dnes. A proto by byla pecka, kdyby se rozhodovalo v pátek v Litvínově (usmívá se). Byl by to spravedlivý boj. Lidi by alespoň přestali trvdit, že je něco domluvené.

V kladenském hokeji působíte u mládeže. Je to vaše parketa?
Je. Před lety jsem z toho měl trochu obavy, ale teď jsem rád, že tuhle práci dělám. Kromě dorostu jsem také u ročníku 2010, kde mám oba své kluky.

Cítíte mezi dorostenci i žáky talenty?
U těch menších je brzy hodnotit talenty. Tam je důležitější, aby je hokej bavil. U dorostu je pár kluků, kteří by si jednou extraligu zahrát mohli.

Připouštíte, že byste někdy trénoval dospělý tým?
Až synové vyrostou (směje se).

Jan Murárik