Když už to vypadalo, že si hokejovou smůlu vyjedl až do dna, prožil si další ránu osudu. Úspěšný vstup do slovenské hokejové extraligy v dresu Martina přerušila loni na podzim Vítězslavu Bílkovi (33) zákeřná žloutenka! Po čtyřech měsících absolutního klidu mu lékaři konečně dali zelenou a zkušený hokejový útočník může opět své tělo zatěžovat. 

Kdy vás žloutenka postihla?
Koncem září, a ani nevím, z čeho to bylo. Postihla i naši malou dcerku, ale ta se z ní dostala dřív než já. Tenkrát, když u mě nemoc propukla, jsme hráli v Banské Bystrici. Připsal jsem si gól a nahrávku, ale dohrával jsem unavený a při cestě autobusem zpátky do Martina to propuklo naplno. Nejhorší je už za mnou. Rád bych ještě stihnul konec sezony a týmu pomohl. 

Co jste dělal od propuknutí nemoci do těchto dnů?
Měsíc a půl jsem musel zůstat na Slovensku, než mě pustili domů do Čech. Pak jsem mohl jen chodit a ležet. Nesměl jsem nic zvedat. Takže jsem bral „gaučink“. Vůbec nic jsem nedělal. Jediné pozitivum je, že jsem se naučil zdravěji jíst. Cítím se po dietě dobře. Teď musím zpátky nabrat svalovou hmotu. 

V klubu nad vámi hůl nezlomili?
Musím říct, že se ke mně zachovali bezvadně. I tímto způsobem jim děkuji, že se ke mně neotočili zády. Vzkázali mně, že chtějí, abych se vrátil, a dokonce prý chtějí se mnou podepsat smlouvu na další sezonu. 

Vám se tam líbí?
Kolem hokeje je tam výborná parta, zázemí dostatečné, aby hokejista měl po ruce vše, co potřebuje. Proti další sezoně v Martině nic nenamítám.

Sledujete Rytíře, chodil jste v Kladně na hokej?
Byl jsem jen na zápase s Frýdkem Místkem. Docela jim to sedlo, nehráli špatně. Pak jsem se byl podívat na České Budějovice v Litoměřicích. Na Litoměřice mám hezké vzpomínky. Je příjemné, když vás někde rádi vidí. 

Jan Murárik