Anton Kuryanov: S kiou jsem byl až v Berlíně

Ruský hokejista ve službách Rytířů Kladno, to je Anton Kuryanov. Mistr světa z roku 2009 posílil kádr trenéra Miloslava Hořavy teprve nedávno, ale stal se hned velkou oporou mužstva. Ve volném čase rád cestuje po České republice a zejména do Prahy. Přitom využívá vůz Kia Sportage z autosalónu Kia Kladno Milana Křesiny.

Jak jste spokojený s vozem?
Je to velmi dobré a hodně pohodlné auto. Mám ho dokonce nastaveno celé v ruštině, takže všem funkcím rozumím. Jezdím s kiou hodně, mám totiž rád výlety, a to zejména do Prahy. Ze začátku mě hodně bolely nohy, když jsem musel vyřizovat různé věci po Kladně a byl jsem tu bez vozu (směje se). S tímto autem jsem si projel už i celé Kladno. Teď jsem s ním byl až v Berlíně, kde jsem si vyřizoval víza a cesta se mi moc líbila.

Váš zápas s Havířovem, ve kterém jste naposledy hrál, byl velmi těžký a soupeř byl nepříjemný. Přesto jste vyhráli. Už to připomínalo play off?
Ano, to rozhodně připomínalo play off. Byl to velmi těžký zápas, možná vůbec nejtěžší v sezoně a také dobrá generálka na vyřazovací boje. Viděli jsme, že můžeme vyhrávat i tak těžké zápasy, a to je samozřejmě povzbuzující.

Líbí se vám v Kladně?
V Kladně je to příjemné. Lidé mi přijdou velmi podobní, jako v Rusku. Jsou tak stejně naladěni. Navíc je to odtud blízko do Prahy. Ta je jedním z nejhezčích měst na světě. S rodinou jsme tam byli i v zoologické zahradě.

Hrajete opět s Jaromírem Jágrem. Už jste s ním hrál za Omsk. Jaké to je?
Hrát vedle takové ikony, jako je Jágr, hráče jenom těší. Známí z Ruska se mě často ptají, jaké to je, hrát s ním v týmu. Je to jiné než před lety, kdy jsme hráli za Omsk. To mi bylo totiž jen dvacet let a já k němu hodně vzhlížel. Byla to pro celou ruskou ligu velká hvězda. Když se teď Jaromír vrátil do Kladna, mají to přesně stejně takhle mladí hráči, tedy ti, kterým je kolem dvaceti. Je to pro ně obrovský zážitek. Já se ale přiznám, že když se Jágr vrátil, přistihl jsem se u toho, že to pro mě bylo skoro stejné jako tenkrát, když mi bylo dvacet. Zase jsem na Jágra zíral a byl to velký zážitek. Když ale s ním hrajete v jedné lajně, je to sice super, ale velmi náročné. Musíte totiž tak nějak předvídat, co si on myslí a jak přemýšlí, abyste mu na ledě vyhověl. Je skvělé mít Jágra v týmu, ale musíte se s tím srovnat. Teď s Jaromírem hraje třeba Adam Kubík. Na něm přesně vidíte, že je to pro něj velká osobnost a má před ním respekt. Někdy je to ale na úkor kvality hry, protože se mu Adam snaží přihrát třeba i v situacích, kdy nemusí, a kdy by mohl zakončovat sám. Ostatně, já jsem to samé už Adamovi říkal, když jsme hráli spolu. Já ho ale chápu, měl jsem to v Omsku tenkrát stejně.

Lukáš Jůdl

antonanton