První výhra v baráži. Rytíři porazili Karlovy Vary 3:1 a po dvou porážkách od extraligových mužstev získali první skalp. A vítězství to bylo zasloužené. Kladno zase začalo bojovně, rvalo se o každý kousek ledu. To je hlavní zbraň, se kterou soupeři těžce pracují. Právě díky této zbrani se před rokem mezi elitu dostala Jihlava. Rád to připomínám.

Před zápasem bylo snad většině lidem na zimáku do pláče. Ceremonie, která byla uspořádána na počest zesnulého fanouška Pepeho, byla opravdu silná. I když jsem ho neznal osobně, věřím, že by ho potlesk pěti tisíc diváků jistě potěšil. Určitě nám seshora držel palce.

Rytíři vlétli do utkání stejně dobře jako v pátek proti Litvínovu. Bojovnost a pak jednoduše sehraná situace, po které dal první gól zápasu Tomáš Kaut. Jenže od druhé třetiny (stejně jako proti Litvínovu) přišel menší útlum Kladna a soupeř vyrovnal.

Naštěstí to tam pak napálil přesně od modré Martin Kehar a už byl zase důvod k radosti. V závěru jsem už věřil, ale myslel jsem, že dáme gól do prázdné. Stihli jsme to ještě dřív, než Energie odvolala svého brankáře. Naštěstí. Protože pak následovala přesilovka hostů, a kdyby to nebylo už 3:1 pro Kladno, raději si nechci představovat, jak to mohlo skončit.

Každopádně to byla důležitá výhra pro Kladno, které je zpátky ve hře. Pokud by prohrálo i potřetí, bylo by to těžké stahovat. Přeci jen, hraje se pouze dvanáct zápasů a tak není čas na jakékoliv ztráty. Snad na to Hořavovi svěřenci naváží.

Lukáš Jůdl