Od zítřka nastává pro obyvatele Česka nová povinnost nasazovat roušky v autech, městech i obcích.

V automobilech ji musí lidé nasadit, jen pokud jedou společně s lidmi mimo svou blízkou rodinu, venku v zástavbě je povinnost zakrýt dýchací cesty, pokud se vzdálenost mezi lidmi zkrátí na méně než dva metry. Sportující a členové rodiny mají výjimku. Na sociálních sítích se toto poslední vládní rozhodnutí s velkým pochopením nesetkalo:

M. J.: To budou všichni rodina nebo sportovci.

S. K.: Nas..t, v autě nic nosit nebudu... Mám brýle a s rouškou v tomhle počasí bych řídil se slepeckou holí.

P. D.: Strčte si už ty vaše neschopná nařízení do patřičných míst. Aspoň ten " čerstvý" vzduch nás nechte v poklidu dýchat. Kdo chce nosit roušku ať si ji venku nosí a kdo ne tak ji nosit nebude. Odmítám roušku nosit ve volném prostranství !  A takových nás bude víc a též odmítám za to platit nějakou pokutu.T. P.: A může někdo ty roušky v autě vysvětlit pořádně? Když pojedu s přítelkyní, se kterou bydlím, tak jí snad taky mít nemusím ne? Otázka je, jak to dokážu při kontrole? Trvalé bydliště nemáme na stejný adrese. Stačí jí dát francouzáka a plácnout přes zadek při silniční kontrole? Nebo já nevim jak jinak. A ještě proč při tom ohlašování nových nařízení nestojí všichni od sebe alespon ty 2m? To nám nejdou moc dobrým příkladem. A nebylo by lepší místo posílání nějakých sms o nainstalování eRoušky na Nokie 3310, posílat v sms zprávě raději co nového se zase nařídilo? Tu aplikaci si moc nových lidí nenainstaluje. Kdo jí nechce, tak to neudělá a kdo jí chce tak jí dávno má nainstalovanou.

L. P.: Nosím od jara . Problém není. Hlevně teď v chladném počasí mi i na kole pomáhá . ledový vzduch do plic nepotřebuji. 

J. F.: Nerozumím tomu všemu. Každopádně si hodně nařízení protiřečí a jsou v mnoha ohledech nesmyslné. Zdá se, jako kdyby u vyhlášení někdo špatně uvažoval... Nějaké je to vše živelné a bez rozmyslu. Anebo nám, běžným lidem, to smysl nedává. Jedině to vše spěje k velké destabilizaci. To nikdo nevidi?

M. M.: Jsem pro, jinak se toho nezbavime, musíme táhnout za jeden provaz.

J. T.: Zdravotní sestry to nosí v práci celých 12 hodin, tak to chvilku vydržím. No přeci se kvůli tomu neposeru, že? 

J. S.: U doktora? Chápu. Na úřad? Chápu. Do obchodu? Budiž. Ve školách? Nechápu, ale co se dá dělat. Venku? Tak to ani náhodou!

Z. Č.: To je zas tolik výjimek, že si to každej vyloží po svém.

J. K.: Já to už začnu asi nosit i na spaní, jistota je jistota.

J. N.: To je chaos! Bože.

J. P.: Nezlobte se, ale děláte jedno opatření za druhým a ani nepočkáte 14 dní zda to pomůže. A pokud si dobře pamatuji, tak pan ministr Prymula říkal, že roušky venku nebudou. 

Jan Murárik