"Zkoušení „Evy“, den 11. Zkouška celkem výživná, nahozeny dva obrazy (konkrétně 16 a 18, kdyby vás to zajímalo), zatím plníme plán na 100 procent, v některých momentech dokonce na 105.

Seznámím vás trochu se scénografií (Michal Syrový). Tvoří ji obří nápis inscenace rozmístěný na jevišti a většina písmen 2D i 3D má nějakou funkci. „V“ je například vchod, či veranda, „A“ znázorňuje auto, „O“ okno a v písmenu „P“ na horizontu jsou dveře (řekněme tedy „P“ jako pokoj). Pak jsou písmena čistě dekorativní, která nic neumí, ale to nevadí, budeme je mít také rádi, i když méně, řekněme jako bratrance, kterého jsme nějaký čas neviděli a po posledním setkání jsme si s ním neměli co říct, takže když jsme se zas na rodinné slezině setkali, přiblble jsme se na sebe přes stůl usmívali a doufali, že ten druhý cukne očima. A když pak babička vzpomene na dětství a jak jsme si společně hráli a dělali hlouposti (lehká paralela s inscenací, že) a jednou nás soused načapal, když jsme kradli vejce, a my se vzájemně kryli a to vejce jsme schovali do mé kapuce, a když se nás pak babička ptala, jestli jsme to vážně udělali, oba jsme drželi basu, že nikoliv, a já si tu kapucu ze studu nasadil a rozbil si to vejce o hlavu, poněvadž jsem na něj mezitím zapomněl, a všichni jsme se hrozně smáli, tak když tohle babička vytáhne, oba si nacpeme pusu sacher dortem, abychom se k tomu nemuseli vyjadřovat. A když se pak loučíme, protože jedeme každý konečně domů, tak si ze slušnosti podáme ruce a se ženou pak v autě rozebíráme, že bylo fajn ho zase vidět, a když žena poznamená, že ho s rodinou můžeme pozvat někdy k nám, strčíme si do pusy další kousek sacher dortu, který nám babička zabalila s sebou, a jen pokrčíme rameny a až domů raději nemluvíme a stále žvýkáme ten sacher, který už nechutná právě nejlépe, o barvě nemluvě. Toliko tedy ke scénografii.A ještě střípek ze zkoušení: Potřeboval jsem dnes pro jeden příchod postav dobový vtip, tak mě napadla dětská říkanka: pětka, šestka, sedmička, Hitlerova hlavička. Tomáš Vaňous Hron ovšem chytře (nikdo nemá rád chytrolíny) poznamenal, že sice už ve 30. letech Hitler úřadoval, ale asi to bude vtípek o deset let mladší. Kontroval jsem tedy bystře říkankou: pětka, šestka, sedmička, Masaryka rakvička, ale uvidíme, možná je to moc.Tak zas zítra (a vidíte, kratší jsem nebyl-tak třeba zítra)!"Jiří Š. Hájek, herec a režisér Městského divadla Kladno