Stavební památky v Kladně nejsou aneb Jak zabránit devastaci po kladensku

Je tomu už velmi, velmi dávno, co jsem se jako malý chlapec přistěhoval do Kladna. Tehdy do Kladna dělnického, rudou září a těžními věžemi se pyšnící. Lidé zde často chodili s hlavami sklopenými k zemi.

Záhy jsem seznal, že to nebylo kvůli nedostatku sebevědomí. Naopak, toho měli Kladeňáci vždycky na rozdávání. Chránit se však před ostrými prachovými částicemi z kladenských hutí nějak museli. Sebevědomí kladeňáci si tehdy zakládali hlavně na novodobých tradicích a také na novostavbách. Nové školy, nemocnice, nová sídliště, nový zimní stadion.
I když tyto nové stavby postupně stárly, nemohly se svým věkem měřit se stavebními památkami daleko starších měst, jejichž historická paměť sahá až po raný středověk. Někteří Kladeňáci asi dost trpěli při netaktních, někdy i provokujících poznámkách typu: „Co tady na Kladně vlastně máte? Skoro nic. Ani pořádné náměstí s podloubím tu není!“ Jiné rádoby ostrovtipy byly i daleko horší. Jen malá část zasvěcenců, skutečných lokálních patriotů, věděla své a nedala se vyvézt z míry pichlavými poznámkami Slaňanů, Berouňanů a jiných. Stavební památky na Kladně se najít dají! Jistě, nejsou tak historicky významné a známé v porovnání třeba s lounskými nebo rakovnickými. O to mají větší význam pro vytváření historického povědomí, tak důležitého pro vznik sounáležitosti s krajem, oblastí, městem. Bylo a je záslužné objevování byť i malých, historicky cenných staveb připomínajících jejich jedinečnost pro naše město. V Kladně historické pamětihodné stavby jsou. Kdo chce, dokáže alespoň ty nejznámější vyjmenovat a najít je.
Přemýšlel jsem nedávno o proměnách těchto staveb v čase. Mnohdy velmi zchátralé, méně známé historické budovy na Kladně jakoby čekaly na své znovuzrození. Neblahým dědictvím z minulého režimu byla i devastace některých menších staveb, následek barbarského přístupu vlivem jejich využívání k jiným nevhodným účelům, drsnými stavebními úpravami, zanedbáváním údržby a oprav. „Nejsme jako oni!“ bylo z jedním z hesel listopadu 1989 a zdálo se, že se v krátké době začne blýskat na lepší časy. A to i ve vztahu ke kulturnímu dědictví, včetně historických stavebních památek Kladna.
Naděje, kterou alespoň kladenští patrioti vkládali do nových pořádků se měla postupem času proměňovat v realitu. Nikdo nečekal zázraky. Všechno se najednou stihnout nedá, to je jasné. A tak s příznačnou trpělivostí kladenská veřejnost očekávala, co bude dál. V rámci výstavby a postupné obnovy s modernizací se místo rekonstrukce a obnovy některých historicky cenných budov začala kolem jejich krku stahovat smyčka demolice. Nenápadně, bez hluku, ale také bez žádných cavyků. Před lety tento osud potkal barokní panský statek v ulici Milady Horákové v Kladně Kročehlavech (zřejmě se jednalo o nejstarší dochovanou stavbu Kladna), aktuálně, podle stejného „bezhlučného“ scénáře bez žádných velkých cavyků barokní sýpku v Zádušní ulici proti kladenskému zámku, tedy za humny kladenské radnice.
Citliví kladenští radní zkrátka našli recept, jak „vyřešit“ devastované památky na Kladně. Alespoň je nikdo nebude kritizovat z nečinnosti a možná i barbarství kvůli neblahému stavu objektu. „Co oči nevidí, srdce neželí!“ a také „Kde nic není, ani smrt nebere!“ Čistě pragmaticky vzato, kromě nesporného finančního efektu se tím krůček za krůčkem prakticky plní, bohužel, ona neblaze povšechně známá teze „stavební památky v Kladně nejsou“. V určitém světle by tento přístup mohl působit i jako záměrná, dlouhodobá strategie. Buďme přes všechno shovívavými optimisty, nemysleme hned na nejhorší.
Teď už jen zbývá zjistit, kdo všechno pro tato „řešení“ na kladenské radnici zvedl ruku a zda si vůbec mohou říkat Kladeňáci. Smutné je, že za minulého režimu řada významných kladenských staveb došla až k samé hranici zkázy, nicméně po něm zůstala alespoň šance k nápravě. Úplná demolice je však už věc nevratná, žádnou možnost nápravy nedává, je definitivní.

 

 

Karel Šťovíček


Počasí Kladno

Předpověď počasí