Hotel García (díl pátý). Paní dědička

Přinášíme ukázku z literární prvotiny libušínské studentky Gabriely Bártové. Román Hotel García vznikl díky finanční podpoře veřejnosti. Kladensku se ukazuje možná další z jeho literárních osobností.

Potichu jsme čekali na příchod Elle Garcíové. Ta se znenadání vynořila zpoza domu. Do celé té scenérie se ani trochu nehodila. Měla na sobě bílé mini šaty s velkými obrázky růží a kolem krku měla uvázaný červený šátek. Červené lodičky byly tak vyblýskané, že zářily do všech stran. Hlavu jí zdobil pevný drdol z tmavě blond vlasů. Skoro mě napadlo, jestli ho nemá až moc utažený. Potom mě zaujala její tvář. Byla hezká, ale s líčením to doopravdy přehnala. Rudé rty jí přidávaly nějaký ten rok navíc, stejně tak silný make-up. Skoro mi přišlo, že právě o to jí jde. Předstírala dospělou. Hlavou mi proběhla myšlenka, jak je možné, že by tato dívka mohla být moje sestra.
„Vítejte v hotelu García!“ rozepjala náhle ruce a hrnula se k nám. Paže měla silnější než já. Ale vypadala skvěle. Měla vůdčí postoj – stála naprosto rovně, byla malinká, menší než já, ale bradu měla hrdě vystrčenou. Usmívala se, vypadala šťastně. A za tím úsměvem byla schovaná hrozba. Ona ten respekt přímo vyžadovala. To všechno mi došlo, aniž by promluvila.
Zamrkala, řasy dlouhé a silné jako panenka, a usmála se ještě víc. Tvářila se, jako by nás chtěla koupit. „Jmenuji se Elle Garcíová a jsem ředitelka tohoto hotelu,“ oznámila a nadmula se pýchou. Asi to moc často neříkala. Nejspíše nebylo komu. Chtěla bych vidět, kdo by se tady dobrovolně ubytoval.
„Elle, to je paní dědička,“ začala Philomena. „Nina Lacarézová,“ naklonila jsem se k ní a potřásla jí rukou. Měla pevný stisk. „Tobias LaCaréz,“ přidal se můj muž. Elle přeběhl po tváři úsměv, pokývala hlavou a znovu se na mě hrdě usmála.
„Nyní bych vás převelice ráda pozvala do naší resaturace na šálek čaje nebo kávy a kousek dobrého dortu, který jsem pro vás upekla.“ Nechápala jsem, kde se v ní ta radost a energie bere. Čím déle jsem tam byla, tím víc na mě působila. Chtělo se mi zajásat a hotel přijmout, ať vypadal jakkoliv. Tobias se tvářil fascinovaně a sledoval každý Ellin pohyb. Philomena působila otráveně. Z jejího pohledu se mi podařilo vyčíst, že nechce, abychom chodili dovnitř. Nebylo mi jasné proč. Ella byla jednou z těch, co žili v domě, což znamenalo, že bude jedna z mých údajných nevlastních sourozenců. Chtěla jsem je poznat a sama zjistit, zdali jsme opravdu nějak spříznění. A pouhé genetické testy mi nestačily. Podívala jsem se Elle zpříma do očí.
„Rádi.“ Na tvář se mi vloudil úsměv. Je mi podobná, napadlo mě. Následovali jsme Elle Garcíovou do restaurace hotelu. Někteří z nás s jistou nadějí, jiní s obavami.

-GB-


Počasí Kladno

Předpověď počasí