Na sociálních sítích putuje sdílením z adresy na adresu zkušenost Čecha, který měl možnost posedět v těchto dnech v restauračních postorách Parlamentu České republiky.

Včera jsem obědval v restauraci. V legálně otevřené restauraci. Pohodička. Čisté ubrusy, příjemná atmosféra, milí číšníci, jídelní lístky, slušný výběr jídel, cenová láce. A hlavně, žádní policisté, žádné kontroly, žádná komanda, žádné pokuty. U vedlejšího stolu obědvali piráti, u dalšího komunisté, o kus dál okamurovci a socani, modří ptáci a černoprdelníci taky, no prostě politici celého spektra a v rohu sám předseda vlády s předsedou poslaneckého klubu ANO. Asi vám už svítá. Měl jsem totiž nějaké jednání v poslanecké sněmovně.
Ale abychom si správně rozuměli. Mně osobně fungující parlamentní restaurace nijak nevadí. Je přece normální a správné, že se lidé mají kde najíst. Jenže v tomto případě jde o něco úplně jiného. Právě tihle lidé, kteří nám ostatním ordinují všemožná opatření včetně zavřených restaurací, sami pro sebe uplatňují úplně jiná pravidla. Výmluva, že jde vlastně o závodní stravování, neobstojí. A jen tak na okraj připomínám, že právě včera v té budově, o které píšu, tihle naši dobře najedení spoluobčané zase odmávali další prodloužení nouzového stavu.
Ono by totiž vůbec nebylo na škodu, kdyby i politici na vlastní kůži pocítili dopady svých rozhodnutí. Konkrétně kdyby i v parlamentu namísto restaurací fungovalo pouze výdejní okénko. Nebo kdyby i poslanci a ministři si do práce museli vzít jídlo v kastrůlku. Nebo kdyby si po ránu museli na cestu namazat housku se salámem. Nebo kdyby i oni museli během oběda vyběhnout do ulic a tam v mrazu a na stojáka u výdejního okénka zhltnout hamburgra či párek v rohlíku. My ostatní to totiž takhle dělat musíme. Právě z jejich rozhodnutí. Ta stará Orwellova teze pořád platí. Všichni jsme si rovni, ale někteří z nás si jsou rovnější.

P. Š.

A co na to ostatní veřejnost?
J. L.: No je vidět, že jste poseděl akorát v té kantýně. Nikde jinde jste ani nemohl. Kavárna je pouze výdejní okénko, ostatní restaurace v celém parlamentu jsou zavřené. Funguje jen zaměstnanecká a poslanecká kantýna. A teď mám dotaz... Jak a kde by podle Vás měli poslanci obědvat a večeřet? Restaurace v okolí jsou zavřené, ledničky v kancelářích jsou tak malé, že se do nich nevejde nic a ještě je v nich cca. 10 °C, takže se v nich nedá ani uchovávat jídlo. No a nakonec, nemáme kde si jídlo ohřát, poněvadž v kuchyňce je jen rychlovarná konvice. Takže poradíte? Radši to vysvětlím pro lidi s myšlenkovými problémy ... Když jste v práci, tak se nasnídáte doma. V kantýně si dáte oběd. A večer se najíte doma. To poslanec asi těžko, když domů to má třeba 150 km. Jo, a pokud nemáte v práci kantýnu, tak si jde vzít svačinu sebou. Jenže vozit si do Prahy svačinu na týden moc nejde. Kapišto, konečně?
P. Č.: no vždyť právě o tom ten článek je. Myslíte si, že ostatní lidi ty stejný problémy nemají? Že v okolí jejich práce jsou hospody otevřené, že mají v práci velký ledničky a mrazáky a zařízený kuchyně na každodenní vaření? Jak byste poradila těmhle lidem? Že se měli stát poslancem?
M. T.: A co kamioňáci, ti jezdí ještě dál. Hospoda je pro normálního člověka něco jako kantýny.
J. S.: asi takhle když, vidím, jak jsou hubení ti poslanci, měla by jim stačit snídaně doma za ty výkony, co předvádí. Incident ukázal, jaká individua sedí v lavicích.
H. K.: od kdy se může na benzínkách u jídla sedět?
D. L: Chováte se jak bohové a děláte z nás akorát kretény co PROSTĚ MUSÍ POSLOUCHAT NEBO BUDEME NÉST NÁSLEDKY. Jděte už někam. Nedivte se, že jsou lidi akorát tak nasraní!
E. S.: ať si to jdou sežrat do svých luxusních aut.Tak to řeší mnoho lidí když se chtějí najíst.Díky jejich nesmyslným rozhodnutím.
L. K.: Nám v České zbrojovce závodka také funguje. Jediné omezení je, že u stolu mohou sedět pouze dva lidé.
F. V.: Copak kamioňáci. Ale co my, strojvedoucí? Kde se máme najíst, a čeho? Batoh plný salámů, pečiva, salátů, a studeného pití. Super, že?
L. M.: Lidi jak já rád bych dal si „pečené kolínko“ z naší hospůdky. To ale nejde, úplně všechno je totiž zavřené!
K. D.: Vše pootvírat a hotovo když oni tak i národ.
M. K.: Prostě oni jsou nadlidi, v pohodě, v klidu si obědvají, ale co se děje venku, je už nezajímá, to jsme si je zvolili, aby nás hájili a zastupovali. Bohužel skutečnost je úplně jiná. 
Z. B.: Holt někdo je pán, někdo je kmán. Tak to vždy bylo, je, a bude!
M. P.: Všichni jsme si rovni, ale někteří rovnější.
P. M.: Průšvih je, že si vše necháme líbit... Doufám, že u voleb se vzchopíme a tuhle sebranku už nezvolíme...
J. H.: Každé větší podniky mají jídelny na obědy a další jídla. Tak nevidím v poslanecké jídelně nic zvláštního. Dělám ve firmě, kde máme taky jídelnu a taky tam zaměstnanci chodí na jídlo. Samozřejmě se dodržují opatření. Zkrátka vypuštěna vlaštovka k dráždění a k ničemu jinému.
M. Š.: Vždyť závodní stravovaní má výjimku, tak proč tady šíříte bludy, jak mají jiná pravidla?

-red-