Už vím, že covid-19 skutečně nechá padnout na kolena kohokoliv. Nedávno jsem se o tom přesvědčil na vlastní kůži.

Moje maminka byla v nemocnici čtrnáct dní před Vánocemi. Podstoupila operaci v Ústřední vojenské nemocnici. Operace sice dopadla skvěle, jenomže dostala covid – 19, což její srdíčko neuneslo.Týden před Štědrým dnem, bohužel, zemřela.
Protože jsem se s maminkou v nemocnici viděl, usoudil jsem, že bude lepší jít na covidový test. Třiadvacátého prosince jsem se nechal testovat a o den později mi dorazila SMS zpráva, že jsem negativní.Týž den večer se do mě dala zimnice. Říkal jsem si, že se do mě dala chřipka, a že to paralen spraví. Nespravil. Zůstal jsem raději doma, ale můj stav se nelepšil. Druhého ledna se mi už velmi zle dýchalo.
Skončil jsem v kladenské nemocnici v pavilonu M. Zjistili mi oboustranný zápal plic a covid-19. Měl jsem štěstí v neštěstí. Zrovna bylo volné lůžko.Napojili mě na kyslík a zavedli kapačky. Pak ke mně na pokoj přivezli staršího muže. Byl na tom jako já. Dostal kapačky, trochu se mu ulevilo. Povídali jsme si a přitom vyšlo najevo, že máme společné známé. Pán před odchodem do důchodu pracoval na Poldovce u hasičů a znal, mimo jiných, i rodinu mých přátel, kladenských hasičů. Roky se nemusíte v Kladně potkat, až vás spojí covid... Bohužel, brzy na pokoji ve spánku zemřel. Uvědomil jsem si, jak tenká je linka mezi životem a smrtí.
Poté na pokoj přivezli pana Krupičku, jenž po propuštění domů napsal veřejné poděkování zdravotníkům z pavilonu M, které zveřejnilo i Vaše Kladno. Z nemocnice jsme odcházeli ve stejný den a dodnes jsme ve spojení.
Pod to, co ve svém poděkování uvedl, se podepisuji. V pavilonu M je skutečně fantastický personál. Minimálně dvakrát za hodinu nás na pokoji kontrolovali, starali se, jak nám je, kontrolovali fyzicky náš zdravotní stav. Jelikož se nesmí vycházet z pokojů, sestry vám splní, co vám na očích vidí. Bez dobré nálady jsem tam nespatřil ani uklízečku. Všichni překypovali neustálou ochotou vám pomoct, ulevit. Přitom se pohybují dlouhé hodiny upnuté v neprodyšných oblecích, na obličeji roušku a přes ni štít.
I já touto cestou moc děkuji veškerému personálu pavilonu M. A jak se dnes cítím? Neuvěřitelně mi pomohla krevní plazma. Takže děkuji i neznámému dárci krve na hematologii kladenské nemocnice.
Ivan Štípek