Vážený pane ministře, obracím se na vás, jelikož jako matka učitelka nesouhlasím s dlouhodobým znemožňováním kvalitního a důstojného vzdělávání a volnočasových aktivit našich dětí.

Mám osmiletou velmi pohybově založenou dceru. Byla zvyklá v týdnu na dva atletické tréninky a hodinu tance. I když se trenéři všemožně snažili, dcera přišla minimálně o půl roku tréninků. On-line taneční hodiny také nenahradí hodiny naživo s ostatními děvčaty. Dcera ztrácí motivaci se vůbec převléknout a na hodinu se připojit. Nelyžuje, neplave, nemá školní tělocvik.
Už několik let mnozí lékaři a sportovní trenéři varují před zvyšující se obezitou dětí a jejich nezájmem o sport. Spousty klubů a iniciativ dělaly vše pro to, aby tyto děti pro sportování a pohyb získaly. V současné době děti téměř rok nic z toho dělat nesmí!
Ráda bych se ještě vyjádřila k povinnému nošení roušek při vyučování. Nařízení považuji za velmi neefektivní. Děti nejsou schopné udržovat roušky a respirátory ve sterilní čistotě. Tedy tak, aby byla ochrana zajištěna. V čase svačiny i oběda roušky sundávají a venku taktéž. Tráví spolu čas jako kamarádi a k žádnému zhoršování situace nedochází. Navíc ochrana úst velmi komplikuje výuku čtení, komunikaci s učitelem, mimiku, emoce. Prosím vás tedy o důkladné zvážení povinnosti zakrytého obličeje ve výuce.
Chápu situaci a nepopírám nebezpečí nemoci. Považuji ale za šílené a nezodpovědné obětovat kvůli ochraně rizikových skupin naši mladou generaci. Generaci, která pomalu, ale jistě ztrácí své jistoty, motivaci, zájem, zodpovědnost, pracovní i učební návyky. Bojujte, prosím, za naše děti. Kdo jiný, než ministr školství mládeže a tělovýchovy?

S úctou, M. Š.
Foto: archiv MŠMT