Po putování arabským světem pokračuje seriál reportáží z cest do jihovýchodní Asie. Celý tento region je unikátní svou kulturní i ekonomickou povahou. Pojďte tedy udělat první zastávku, kterou je Myanmar, chcete-li, Barma.

Tahle země, která aktuálně obsazuje popředí nelichotivého žebříčku nejchudších zemí světa, se relativně nedávno ocitla na novém startu. Demokracie je tu novým pojmem, se kterým se místní seznamují a učí se jí. A podle mého názoru je čeká ještě velice dlouhá a strastiplná cesta. Peníze tu totiž nejsou téměř na nic. Pokud se místní vláda musí rozhodovat, na co tu trochu finančních prostředků, co má, uvolní, tak je v podstatě každé rozhodnutí špatné, protože nezbude na nic dalšího. Je to takový začarovaný kruh, ze kterého se myslím Barmánci bez pomoci ze zahraničí sami nedostanou. A přitom toho má tahle země tolik co nabídnout! Tak jen namátkou, nerostné bohatství, tisíce kilometrů nádherných pláží jako stvořených pro turismus, celoročně teplé podnebí a mnoho historických a kulturních památek. Potenciál do budoucna jako hrom!

Já jsem měl tu příležitost pohybovat se po Myanmaru zhruba týden. Během něj jsem si nemohl odpustit návštěvy pozlacených monumentálních pagod v Rangúnu, nebo třeba lokální trh nazývaný Bogyoke market. To jsou tradiční turistická lákadla. Mě víc zaujal místní opravdový život. Návštěva Chinatownu, kde okusíte na ulici všechny místní dobroty od tradičních nudlí, mořských plodů až po směsici všeho hmyzu, který tu žije. Takový smažený brouk nebo housenka jsou pro mnohé nepřekročitelnou překážkou, ale rozhodně doporučuji je vyzkoušet. Stojí to za ten zážitek. Úplnou bombou je však ovoce. Na ulici ho koupíte kdekoli, v obrovské škále pestrosti a absolutně se nedá srovnávat s tím, co kupujeme my. Navíc cenová úroveň naprosto všeho je v pouličním prodeji pro turistu až absurdně nízká. A to platí i pro nabízené služby. Rozhodně stojí za to zajít si třeba na masáž. Ulice tu slouží jako místo, kde Barmánci žijí. Nesmí vás tedy například zarazit, že si místní ustele na chodníku a dá si po úporném dni svých dvacet. Všude platí to jediné a stejné - žádný stres a žádný spěch.

Mimo života na ulici ve mně zanechaly silné emoce ještě dva postřehy. První se váže k historii a památkám. Snad v každé, z mnoha set let starých pagod, naleznete umělecká díla v podobě modlitebních oltářů. Místní je ale vyšperkovali. Pod záplavou levných blikajících nesmyslů všeho druhu z Číny neodolali a vylepšili oltáře těmito artikly. Výsledkem je pak absolutně kýčovité cosi, co se podobá asi nejblíže nám známým vánočním stromečkům. Čím víc barev a blikání, tím lépe.

Druhým paradoxem této země je aktuální hlavní město Neipyijto. Rozhodnutím místní moci se začalo budovat na zelené louce před pár lety a lokální vláda sem začala stěhovat veškerou administrativu. Původně ambiciózní plán na vybudování megapole se však zatím nesetkal s pochopením místních obyvatel a město, které je svou infrastrukturou připravené být opravdovým centrem země, je tak nyní spíše kuriozitou. Téměř nikdo tu totiž nežije a není. Jeden malý příklad za všechny. Páteřní komunikace města je dvacetiproudou dálnicí. Což je fajn pro případné zácpy nebo kolony. Paradoxem je, že na této silnici je aktuálně víc pruhů, než všech účastníků provozu, a to včetně aut,  kolistů i chodců dohromady.  A takhle vypadá ve městě úplně všechno. Takové město duchů.

Vyjma všeho popsaného jsem měl při návštěvě Barmy ještě jeden jedinečný zážitek. Tím byla návštěva místní svatby. Obecně tu platí, že jakýkoli běloch s výškou nad 160 cm je pro Barmánce něco nevídaného. A když jste v Barmě na místě, kde shodou náhod probíhá veselka, tak se stačí jen omylem mihnout kolem a stanete se okamžitě větším středem pozornosti než samotní svatebčané. Každý z hostů, včetně novomanželů, si s námi chtěl udělat svou vlastní fotku. To a vše okolo je ale na vlastní příběh a musím uznat, že na tohle nadosmrti nezapomenu. 

Barma je na začátku své cesty k prosperitě. Má množství příležitostí a možností, kde se učit. Sousední Thajsko je ukázkou toho, že to jde. A tímhle směrem se snad Barma brzy vydá. Mou další zastávkou bude právě zmiňované Thajsko. To už dávno není pro turisty žádná velká neznámá, ale třeba se mi podaří objevit něco opravdu netradičního a zajímavého.

Jakub Kubálek

Je libo oběd z červíků?

Dobroty se dají koupit na ulici

Mají tu i slony

Pagoda v Rangúnu

Chodit lze bosky

Pouliční trh nabízí téměř vše, co si kdo přeje

Místní "rybárna"

Silnice ve městě Neipyijto

Už jsem skoro místní