Podnikají v prostoru mezi náměstím Starosty Pavla a Sokolem, tedy v centru Kladna. Obklopeni supermarkety či nákupním centrem. Jejich krámky jsou už dobře známé, stejně jako oni sami, jejich majitelé. Zajímalo nás, jak bojují v území, kde po 17. hodině takřka žádné zákazníky nepotkáte. Alena Vodičková provozuje bazar Ajku od roku 1990.
Pro toho, kdo už zapomněl, připomeňte, co bylo v krámku před bazarem?
Bývala tu mlékárna. Jako malá jsem do ní chodívala pro mléko. Bylo to tu od nepaměti. Po revoluci jsme s manželem celý dům koupili od domácích.
Proč jste bývalý obchod proměnila v bazar?
To má souvislost s mým dětstvím. Vyrůstala jsem vedle domu U Šímů naproti. Různé krámy jsem prodávala už odmalička. Vyrobila jsem si z papíru peníze a sourozenci museli ke mně věci chodit nakupovat.
Jaké byly začátky podnikání s bazarovým zbožím?
Těžké, přesto první polovina devadesátých let, když ještě fungovala Poldovka, byla pro tohle podnikání v centru Kladna nejlepší. Přes náměstí a pěší zónu chodily houfy lidí. Nahoru dolů. Furt. Kupovali sklo, porcelán, jako teď, ale k tomu ke mně hodně chodili sběratelé třeba pro odznaky. Zhruba před deseti roky to začalo opadat. V současné době neprodám dlouhé dny třeba vůbec nic. Je také rozdíl, jestli je po výplatě, nebo před výplatou. Kdybych nebyla ve svém, dávno jsem krám zavřela. Zákazníci dneska prodávají i nakupují hlavně přes internet.
Zavírat tedy Ajku nemíníte?
Já to už mám jako svého koníčka. Žiju z důchodu a to mi stačí. Naproti jsem se narodila, tady jednou umřu (usmívá se).
-red-
-
Jiří Holubovský: Nejlepší rok byl pro mě ten loňský< Předchozí
-
Klára Himmelová: Pokusím se kvalifikovat do TokiaDalší >
Počasí Kladno
