Kladenské sportovní geny. Hubičkovi jdou na světový šampionát

V Kladně potkáte několik generací dětí, které na vrcholové úrovni pokračují ve sportovních šlépějích svých rodičů. David Hubička (44) hrával závodně fotbal, ale nejvíc se v Kladně proslavil jako boxer. V současné době vyznává brazilské jiu-jitsu, ve kterém si v listopadu vyzkouší, jaké to je bojovat na mezinárodním šampionátu. Jeho dcery, Nikola a Aneta (na snímku vpravo), přešly k brazilskému judu nedávno od zápasení. Také ony budou reprezentovat nejen Kladno na mistrovství světa.

Kdy vás, Davide, napadlo, že by vašim dcerám mohl jít úpolový sport?
Moje sestra trénuje v Kladně zápas a ten se mně líbí mnohem víc než například aerobik, který si dcery vyzkoušely. Zápasení podporuje všestranný pohybový rozvoj dětí, kluků i dívek. A holky navíc zápasení od začátku hodně bavilo. Že nedávno přešly ze zápasu na brazilské judo, to už byla jejich volba.

Nikdy jste nechtěly ani na chvíli dělat jiný sport?
Nikola: Ještě jsme zkoušely thajský box, ale ten nás nechytil.
Aneta: Nebavilo nás nechat do sebe kopat a mlátit. Raději zápasíme. Před těmi deseti roky nás zápas opravdu od začátku bavil a na jiný sport na závodní úrovni nezbyl čas.

V čem je pro vás táta, jako sportovec, vzorem?
Aneta: Na to kolik mu je roků, tak dokáže sportovat na vysoké úrovni! V tom je pro nás vzor, že se dá i s takovou váhou, jakou táta má, sportovat dlouho a mít z toho radost.
Nikola: Souhlasím. Vidíme u spousty našich kamarádů či spolužáků, že ve věku našeho táty už sportuje jen málokdo.
David: Děkuji dcerám za podporu (usmívá se). S váhou je to lepší, nedávno jsem míval 136 kilogramů, teď vážím 122 kilogramů. Na jiu-jitsu se cítím, jako kdybych byl v nejlepších letech.

V jakých okamžicích na sobě pozorujete stejné sportovní geny?
David: Všímám si, že holky mají po mně vůli vyhrávat. Vždycky jsem chtěl vyhrát, ať ve fotbale nebo v ringu. V současné době, kdy hraju fotbal za staré pány Slovanu, beru za výhru, že jsem vydržel (směje se).
Nikola: Držíme při sobě. To bych také označila za sportovní geny rodu Hubičků.
Aneta: Navzájem se podporujeme a všichni rádi trénujeme, přidáváme si navíc. Souhlasíme s tátou, že nerady prohráváme.

Jaká je podle vás, dcer, tátova sportovní budoucnost?
Aneta: Myslím si, že po mistrovství světa se závodním sportem skončí. Pak se z něj stane rekreační sportovec.
Nikola: Po mistrovství ubere z tréninků.

Vy u závodního sportu zůstanete dlouho?
Nikola: Zatím nás to baví.
Aneta: Zvládáme ho při škole, tak si myslím, že vydržíme dlouho.
David: Pro ně se stalo studium důležitější než závodní sport. Ten podle mého názoru budou dělat na vysoké úrovni, jen když jim na něj zbude dost času. Může se stát, že ve sportu ještě něco dokážou, ale naše rodinná priorita to není. Samozřejmě budu rád, když u sportu zůstanou.

Jan Murárik

 


Počasí Kladno

Předpověď počasí