Hokejové Silvestry. Vladimír Kameš by si na NHL věřil a nezapomene na kladenský hotel

Kladenský odchovanec, mistr světa, mistr ligy, trenér PZ a věčný bavič. To je vizitka kladenské legendy Vladimíra Kameše (57). Pro Vaše Kladno zavzpomínal na Silvestry strávené s hokejem.

Který z posledních dnů v roce vám jako hokejistovi utkvěl nejvíc v paměti?
Po návratu z vojny v jihlavské Dukle jsme se celý kladenský mančaft sešli i s partnerkami v prvním patře hotelu Kladno. Byli jsme součástí večera, na kterém byli i další lidé, nejenom ti od hokeje. Dodnes rád vzpomínám na báječnou atmosféru a zábavu. Takový Silvestr jsem s hokejem zažil jen jednou.

Jaký byl Silvestr v kabině?
Ten den byl pohodový trénink. Brali se na něj i děti hráčů. Samozřejmě v tyto dny jsme hráli místo některého tréninku zápas starých proti mladým o deset korun. Jestliže jsme nějaký mistrák neodehráli úplně srdíčkem, tak v těchto zápasech šlo o všechno. Tam se nesměla vypustit ani minuta a od starých jsme dostávali pěkně nařezáno (směje se).

Od mládežnických kategorií jste byl přes svátky členem reprezentačních výběrů. Zažil jste na turnajích bujaré silvestrovské oslavy?
Ty nepřicházely v úvahu! Ať už to byly turnaje nebo šampionáty, vždycky nám šlo o medaile a porušovat životosprávu jsme si nesměli dovolit.

Hrál jste na klubové úrovni i ve Finsku a v Německu. Lišily se tam hokejové Silvestry od těch v Československu?
V Německu to bylo hodně podobné, ve Finsku méně kolektivní. A ani ohňostroje neměli ve Finsku tak v oblibě jako u nás a v Německu.

V mládí vás draftoval klub NHL New Jersey Devils. Kdybyste se rozhodl zkusit štěstí za oceánem, musel byste emigrovat. Nechtělo se vám?
Kdybych věděl, že se to u nás za tři čtyři roky otočí, že přijde revoluce, tak bych to zkusil. Ale za totality jsem nechtěl ohrozit svou rodinu a příbuzenstvo. Určitě by mou emigraci nějak odskákali. Zpětně si troufnu tvrdit, že bych na NHL tenkrát měl...

Jan Murárik