Nemusejí čekat, až budou naplno vhozeni do světa dospělých. I když chodí na základku či v Kladně studují, projevili se už nyní jako výrazné osobnosti. My vám mnohé z nich do konce školního roku představíme. „Pětka“ v Moskevské vybrala Nicolu Hůlovou (12), nadějnou výškařku.

V čem podle sebe nejvíc vynikáš?
Ve sportu a v něm pak v atletice. Tu dělám sedmým rokem. Dělala jsem hodně sportů, ale atletika mě baví nejvíc.

Na co se v atletice specializuješ?
Přešla jsem v běhu z dlouhých na krátké tratě a skok vysoký. Dříve jsem běhala osmistovky a měla z nich hrozné nervy. Rozbušilo se mi srdce, protože jsem se nervovala celou trať, jak to dopadne. Na krátkých úsecích to mám rychle za sebou, tak se tolik nenervuji (směje se).

Pro co se rozhodneš, pro běh, nebo výšku?
Rozmýšlím se, jestli dál pokračovat na výšce, nebo dát přednost šedesátce a sprintu obecně. Příští sezonu bych měla přestoupit mezi starší žáky a asi už budu muset vědět, co chci dělat. Teď mě baví víc skok vysoký, i když z běhů jsem nasbírala víc medailí. Šedesátku bych chtěla jednou běžet pod 8,6 vteřiny. 

Jaké máš výsledky ve skoku vysokém?
Zatím jsem v konkurenci vyšších holek posbírala dvě medaile a můj nejlepší výkon je 145 centimetrů. Když jsem ho nedávno při závodech na Strahově skočila, celá hala tleskala a můj táta se rozbrečel. Ten závod jsem totiž vyhrála. To byl můj nejhezčí atletický zážitek. V červnu jedu na školní olympiádu do Brna a tam chci zkusit tenhle svůj osobák překonat. Při mé výšce 163 centimetrů by to byl docela dobrý výkon (usmívá se).

Ve škole sbíráš také studijní úspěchy?
Jak kdy (směje se). Šprtka nejsem, ale zase špatné výsledky nemám. Na „Pětce“ mi vyhovuje, jaké má sportovní zázemí i tradici. Jsem v ní spokojená.

Jan Murárik