V minulých dnech uplynulo 25 let od slavné hokejové semifinálové série play off extraligy mezi Kladnem a Olomoucí. První ročník ryze české soutěže zachytil kladenský tým v neuvěřitelné formě. Přesto s Olomoucí prohrál a posléze získal jenom bronz. V jeho sestavě hráli například budoucí mistři světa či olympijští vítězové Patera, M. Procházka, Vejvoda, L. Procházka, F. Kaberle, Kadlec, Veber a současný kladenský trenér Čermák. Kladno prohru v semifinále další sezonu zopakovalo. To už ale byla labutí píseň slavného klubu. Tu slavnou sezonu 1993/94 vedl klub jako prezident František Kupec (86), věrný fanoušek rytířů.

Jak jste se dostal ke kladenskému hokeji?
V Poldovce jsem na přelomu osmdesátých a devadesátých let vedl kancelář generálního ředitele. Na začátku devadesátých let spadal klub pod Český svaz tělesné výchovy (ČSTV, pozn. red.) Poldovka z hokeje odešla. V té době nebyly v klubu takřka žádné peníze. Trenér Bohouš Prošek a šéf hokejového svazu Kladeňák Vašek Říha mne přemlouvali, jestli bych se klubu ujal. Po delším dohadování jsem na to kývl. To byl duben 1991. Skončila sezona, končily smlouvy hráčům i trenérům. Na post hlavního trenéra se mi podařilo přemluvit Edu Nováka. Ten si k sobě vzal Zdeňka Müllera a hned začali dávat dohromady mančaft. Valná hromada klubu mě jmenovala prezidentem. O chod hokeje i stadionu, který stále spadal pod ČSTV, jsem se staral spolu se Zdeňkem Hrabětem a Lubomírem Bauerem. Za nějakou dobu se ČSTV zbavoval stadionů, takže nám ta ruina spadla do klína. Kdybychom to odmítli, hrozilo, že se extraliga přestěhuje do Slaného, kde o to měli enormní zájem. Museli jsme tenkrát například okamžitě ve střeše stadionu vyměnit přes dva tisíce šroubů... Sháněli jsme peníze kde se dalo, ale na sezonu jsme měli. Platy hráčů se tehdy pohybovali od třiceti do sedmdesáti tisíc korun. 

Měli jste kvalitní hokejisty, ale pohybovali jste se s nimi pod medailovými místy. O dva roky později, kdy jste klub převzal, najednou Kladno v základní části extraligy takřka neprohrálo a rázem ho před play off odborníci i fanoušci pasovali na jasného mistra. To jste mužstvo za dvě sezony tak posílili?
Nemuseli jsme ho vůbec posilovat. Ti kluci i přes změny v klubu zůstali. Kladnu se podařilo v osmdesátých letech vychovat neskutečně silnou a výjimečnou generaci hokejistů. A právě oni, ročníky 1970 až 73, byli v roce 1994 na vrcholu kladenské kariéry. Dvě tři sezony poté už mnozí hráli v jiných klubech. Kromě již zmíněných mistrů světa hráli v tom týmu i jiní šikovní hokejisté. Namátkou brankář Kameš, útočníci Gardoň, Zajíc, Eliáš, Ton, obránci Kruliš, Kasík. Tahle parta velmi hokejově vyzrála a ještě jim to v sezoně sedlo. V play off všichni čekali, že ve finále porazíme Pardubice a po čtrnácti sezonách oslavíme další titul. 

Nepovedlo se. V rozhodujícím utkání na domácím hřišti Kladno podlehlo Olomouci v samostatných nájezdech...
Stalo se něco nepochopitelného. Začínali jsme sérii doma a po dvou výhrách jsme ji na Moravě měli ukončit. Hanáci ale přemluvili některé naše kluky, aby se série protáhla zpátky do Kladna, že nám ten rozhodující zápas pustí. Ale do Olomouce se z Německa vrátil útočník Dopita a ten v Kladně v kabině Olomouce všechny vyhecoval tak, že oni prostě prohrát nemohli. Zaskočili nás. První třetina skončila 4:4, v druhé šli do vedení a v poslední jsme vyrovnali na celkových 5:5. No a samostatné nájezdy jsou loterie, kterou my tenkrát prohráli... Zápas o třetí místo proti Spartě byl pro nás formalitou, protože na nás výkonnostně neměli. Dodnes se s tou promarněnou šancí získat titul nemohu srovnat. V případě titulu jsme totiž měli spousty nabídek od různých silných sponzorů. Takhle jsme nic nedostali. 

Do klubu pak vstoupil a vás na postu prezidenta vystřídal Jaromír Jágr starší. 
Po tom zklamání jsem rezignoval, takže jsem se s panem Jágrem ve vedení klubu nepotkal. 

Na kladenský hokej jste ale nezanevřel. Téměř žádný domácí zápas se neobejde bez vašeho fandění. Co říkáte současným rytířům?
Jsem přesvědčený o tom, že se do extraligy jednou probojujeme. 

-red-