Pavel Řešátko: Rád bych zase zaučil osobnost

Na kladenském zimním stadionu přes hokejovou sezonu zaručeně potkáte rok co rok stále ty samé tváře. Jednou z takových je i naše Tvář týdne rozhodčí Pavel Řešátko (40).

Pískáte v Kladně hokejovou mládež, u dospělých je vás vidět v budce brankového sudího a v baráži jste se pohyboval v prostoru trestoměřičů. Jak dlouho dres rozhodčího oblékáte?
Od svých sedmnácti. Předtím jsem zkoušel za pézetku hokej i hrát, ale na vyšší úroveň jsem neměl postavu ani hráčský um (usmívá se). Aspoň jsem se naučil bruslit. K pískání jsem přešel plynule. Pískal můj táta i brácha. Ti mě naučili základy. S tátou jsem začínal u žákovských kategoriích a za těch třiadvacet let jsem si zapískal i kladenské áčko v poháru. Jinak jsem byl jako čárový při přátelských zápasech rytířů.

Kam to otec a bratr v rozhodcovských dresech dotáhli?
Brácha, který je starší, pískal jako hlavní tuším první národní, táta nižší soutěže. Bráchu do profesionálního hokeje nevzali kvůli malému vzrůstu. Měří jen sto šedesát centimetrů, a to se na svazu nehodilo...

Proč jste se nedostal do profesionálních soutěží dospělých?
Protože jsem neuběhl přes dva kilometry za požadovaný čas. Navíc se s námi táhne pověst, že Řešátkové jsou malí, i když já si myslím, že kdybych to uběhl, možná bych se v mládí do profesionálního hokeje dostal i přes svých sto šedesát pět centimetrů výšky. V současné době se jako rozhodčí na ledě chystám do důchodu a zaučuju v tom svého jednadvacetiletého syna. U něj jsem se smířil s tím, že extraligu ani mistrovství světa pískat nechce. Takové ambice nemá. Z těch, které jsem v jejich začátcích vedl, to z Kladna daleko dotáhl například Jirka Ondráček, který teď bude pískat světový šampionát na Slovensku.

Schytal jste jako lajnový při potyčkách hráčů hodně ran?
To schytají i mnohem vyšší rozhodčí (směje se). Jednou mi při buly Venca Skuhravý roztrhl hokejkou trochu tvář. Nemohl za to, ani já v tu chvíli o tom nevěděl, až když mě upozornil, že mi teče krev, tak jsem se jel nechat ošetřit. Ale že bych dostal nějaké těžké rány při rvačkách na ledě, to ne.

Při mistráku v první lize jste působil mnohdy coby brankový sudí. Jaké to je, sledovat, jestli puk nepřešel mezi tyčemi brankovou čáru?
Je to velký stres. Puk pořádně není vidět, buď je skrumáž, takže vám ve výhledu brání hráči i rozhodčí, nebo je to z větší vzdálenosti taková rána, že si nejste někdy jisti, jestli se puk odrazil ven od vnitřní sítě. Mám stres z toho, že nerozsvítím světlo za brankou poté, co padl gól, rozhodčí se na mě vymluví a neuznají ho. Někteří hlavní jsou alibisté. Když naopak rozsvítím a hned zase světlo zhasnu, jako že nebyl, tak je to lepší, než když nerozsvítíte vůbec.

Hodně vám na budku brankového rozhodčího při zápasech dopadá z hlediště kelímků s pivem?
Teď už tolik ne (směje se). Teď jsou všude kamery a fanoušci si dávají bacha.

V baráži jste měl práci v boxu trestoměřičů. Tam je větší klid?
Je. Ale ani na jednom místě si zápas nevychutnám. V boudě jenom když je hra na druhé straně, tak ji můžu sledovat na kostce. Vlastně jsem viděl půlku domácích zápasů (směje se).

Byla letošní baráž z pohledu sudího mimo led něčím výjimečná?
Podle mne nebyla. Bylo to v klidu. Kladnu se dařilo, takže navíc se hrálo v parádní atmosféře. Trochu víc emocí projevovali trenéři Jihlavy a Českých Budějovic, Vlk s Prospalem, ale taky v mezích normálu. Těším se na extraligu. Po pěti letech bude v Kladně po hokeji hlad. Hodně lidí přijde na Spartu, Brno, ale i Karlovy Vary.

Co ještě chcete jako sudí v hokeji dokázat?
Zaučit zase nějakého vynikajícího sudího z Kladna, osobnost mezi rozhodčími. Mám tip. Bývalému hráči kladenské juniorky a začínajícímu sudímu Petru Patykovi to jde hodně dobře.

-red-

pavelcoby