Rytíř Malý: Jarda miluje suchý chleba

U hokejového Kladna má za sebou dvacet sezon. K prvnímu týmu nastoupil ve svých čtyřiceti letech. V minulých dnech kustod a masér Rytířů Vladimír Malý oslavil šedesátiny!

Kdo vás ve čtyřiceti přivedl k hokeji?
Náhoda (směje se). Končil jsem v Kovošrotu, kde snižovali stavy a při práci jsem masíroval naproti v sauně. Shodou okolností u kladenského áčka končil masér. Trenér Vejvoda, který do sauny chodil, mi o tom řekl a v klubu mě doporučil. Domluvili jsem se, protože tohle pro mě, jako bývalého sportovce, byla silná výzva.

Za Kladno jste zápasil. Kdy jste s tím přestal?
S volným stylem jsem přestal někdy ve dvaceti letech. Do pětadvaceti jsem ještě trénoval. Tehdy jsem patřil pod Lokomotivu.

Chodil jste předtím na hokejové zápasy Kladna?
Moc ne. Samozřejmě, viděl jsem pár parádních utkání, třeba vítězství v Poháru mistrů evropských zemí, ale skalní hokejový fanoušek jsem nebyl. To se změnilo až s příchodem k áčku.

Přišel jste k legendárnímu kustodu a masérovi v jedné osobě Mášovi Proškovi. Co jste se musel naučit jako první?
Vysvětlil mi jednoduché základní pravidlo - musíš dělat všechno tak, aby hráči byli spokojení. Oni ti řeknou, co potřebují. To platí stále. Neexistuje, že byste na tomhle místě něco neuměli, nebo odmítli udělat. Učil jsem se za pochodu včetně broušení bruslí nebo zašívání rukavic a vydržel jsem dodnes. Pro hráče jste nejen masér, ale i táta s mámou dohromady.

S kterým z hráčů Kladna jste svou kariéru táhl nejdéle?
S brankářem Orctem, útočníkem Hornou, Skuhrovcem, teď už se dá říct, že i s dalším gólmanem Cikánkem. Kopřivovi jsem byl na svatbě.

Když jste v těch čtyřiceti začínal, byl někdo z mužstva věkově na stejné úrovni?
Nebyl, ale z těch nejstarších tam byli například bek Kruliš.

Je práce kustoda profesionálního hokejového týmu žrout času?
Rodina tím časově určitě trpí. Moje manželka má svatozář a jsem jí za to vděčný. Od kladenského áčka jsem si mnohdy odskočil k reprezentační dvacítce i osmnáctce, což obnáší šampionáty přes Vánoce i Nový rok, nebo turnaje, které začínají hned po sezoně a trvají také deset až čtrnáct dnů. U prvního ligového či extraligového mužstva končíte týden po hráčích a začínáte týden před jejich nástupem do sezony nebo přípravy.

Co zhruba vaše práce obnáší?
V jednom by to dělat nešlo. Několik sezon jsem ve dvojici s Mírou Petrákem. Ten má hlavně na starost broušení bruslí, já spravování, občasné masírování, na to už je v klubu další síla (směje se), oba musíme v prostorách pro áčko uklidit, na to nikoho nemáme. Dál zašíváme, spravujeme hráčům věci. Než přijdou ráno kluci, musí být všude čisto a uklizeno. V klubu je paní na zašívání výstroje a praní prádla. Prádlo pereme i my s Mírou, když se vrátíme ze zápasu v noci. To také musíme vzájemně sladit. Když hrajeme zápas doma, končíme s Mirkem i po jedenácté hodině. Po venkovních zápasech jdeme domů hluboko v noci, někdy i nad ránem a v osm už jsme zase na místě. Takže na dovolenou zase tolik času v kuse nezbude. Ale máme svou práci opravdu rádi, jinak by to nešlo vydržet.

V kladenské kabině byly vyhlášené středeční svačiny. Vařil jste hráčům různé dobroty. Držíte tuhle tradici i dnes?
Nejsou už pravidelné. Když jsem s tím před těmi dvaceti roky začal, byly mezi hráči nejžádanější párky a sekaná. Pak byly tradiční pečená kýta, divočina, guláš. V současné době si kluci hlídají stravu, takže v sezoně jde drůbež, mimo sezonu i svíčková (usmívá se).

Jaromír Jágr se ke svíčkové připojí?
Jarda nám často chodí po zápase loupit suchý chléb! On chleba miluje. Někdy si dá kolečko klobásky, ale základ je u něj prostě chleba. Kromě přesně nabroušených bruslí je velmi skromný. I si opraví rukavice, půjčí si od nás jehlu a nit a zašije si ji. Rozpáral se mu třeba palec a on odmítl, abychom mu ho zašili my. Při zápase pije jen čistou vodu.

Které období bylo hokejově pro vás v Kladně nejkrásnější?
Když byla poslední výluka NHL. Říkávalo se předtím, jaké by to asi bylo, kdyby se vrátili kluci z Ameriky a hráli spolu za Kladno. No a to se v sezoně 2012/13 splnilo. Najednou se jich tu sešlo pět! S partami z mých začátků i roky poté jsme různě blbli, chodili jsem si společně někam sednout. Nebylo výjimkou, že se přitom zpívalo. Ještě mladí se starými, jako byli Knotek, Eberle, Gudas, Piskáček, tihle všichni normálně zpívali. Dneska, a to nikomu nemám za zlé, taková je prostě doba, je to jiné, rozhodně ne špatné. Jsem holt už ve věku jejich dědečka (směje se).

Změnilo se příchodem party z NHL něco v kabině?
Kabina těm klukům naslouchala. Aby ne, když to byli Jágr, Plekanec, Tlustý, Tomáš Kaberle či Židlický... Z mého pohledu byli až překvapivě skromní. Zbytek týmu se na ledě vedle nich víc snažil. Byla to pro ně velká škola i injekce pro jejich výkon.

Spočítal jste si, kolik hokejistů vám prošlo rukama?
Tak to vůbec spočítané nemám. Bohužel, už se stává, že mě někde pozdraví hráč a já už nevím, kdo to je (směje se). Jsou jiní než v mládí, vousatí, plešatí, při těle...

Tipněte si, kdo skončí dřív - Jaromír Jágr s hokejem, nebo vy na místě kustoda?
Vzhledem k tomu, že Jaromír bude asi hrát do šedesáti osmi, tedy do věku svého čísla na dresu, tak asi já (směje se).

-red-

Tradičně se na konci června s rubrikou Tvář týdne na dobu prázdnin loučíme. Další zajímavé osobnosti vám představíme opět v září.

malykladensky