Jiří Hondl: S fotbalem je podle mne letos konec!

Zástupci českých sportovních klubů se stále s ministrem zdravotnictví nedohodli na podmínkách, za kterých by mohli začít hromadně trénovat, natož hrát mistrovské zápasy. Zajímal nás názor Jiřího Hondla, předsedy třetiligového fotbalového klubu Sokola Hostouň, na toto ožehavé téma.

Jak se na klubu projevují současná opatření?
Asi jako všude. Nejsme výjimkou, které se dění kolem netýká. Pro nás je to o to horší že jsme si prošli svými problémy kolem karantény a výpadkům hráčů i u nás v klubu již v samém startu soutěží. Letošní rok fotbalu opravdu nepřeje, horší to snad nebylo ani za války jak tvrdí pamětníci. Jak sportovně, tak ekonomicky. Již podruhé se letos jde z plného zatížení v podstatě do nuly. Na jaře po zimní přípravě se odehrálo jedno kolo, na podzim sedm. Takže suma sumárum osm ostrých zápasů za rok. To notně musí zamávat jak s výkonností hráčů, tak pokladnou každého klubu. Je mi také líto fanoušků, kteří se těšili po měsících půstu na fotbal. Bylo to znát na návštěvnosti. A po pár kolech už zase koukají doma na zápasy ze sportovních archivů.

Panuje mezi hráči Sokola pesimistická nálada?
Panuje mezi nimi nic moc nálada. Zejména mladí hráči ztrácejí skoro celý strašně důležitý rok pro svůj fotbalový růst. Ale kluci to berou vesměs sportovně. Koneckonců, nic jiného jim ani nezbývá. 

Trénujete?
Jak která mužstva. U některých jsme tomu nechali chvíli čas a zastavili jsme tréninky, respektive se více obrátili k individuálním tréninkům, a některá mužstva trénují ve skupinkách po pěti v nějakých prapodivných kvadrantech a tréninkových turnusech. Vedli jsme kolem toho v klubu vášnivou debatu a nakonec jsme rozhodnutí nechali na trenérech. Ostatně měli by své hráče znát nejlépe. Sami jsme zvědaví, jak dlouho nám to nadšení vydrží. S narůstajícím časem bez ostrých zápasů a mlhavou vidinou možného restartu, se velmi rychle, podle mě, vytratí tréninková motivace. U mládeže se alespoň budeme mít čas zaměřit více na individuální přípravu jednotlivých hráčů a u dospělých se pokusíme kluky udržet v jakési tréninkové teplotě pro případ, že by se přeci jenom zase fouklo do píšťalky. Ale moc tomu nevěřím.

 

Kdy se podle vás vrátíte na hřiště v plném počtu?
Bohužel, světlo na konci tunelu nevidím. Nedomnívám se, že bychom letos ještě kopli do míče v soutěžním zápase. Při současné epidemiologické situaci a nárůstům je avizované datum třetího listopadu naprostou utopií. Myslím, že by bylo férové, od těch co třímají v rukách otěže, to říci na rovinu a nehrát si tady na nějaká čtrnáctidenní moratoria. Je to o ničem a vzbuzuje to jenom plané naděje. Nechci být špatným prorokem, ale tady musí být každému jasné, že se bavíme o měsících, nikoliv týdnech. Všichni se s tím lépe vyrovnáme, když budeme mít jasnější představu, jak se věci mohou vyvíjet. Ať mi nikdo neříká, že nejsou známy predikce nejenom možného negativního vývoje, ale i toho, jak se věci mohou v čase, při opatření, které se přijímají postupně, narovnávat a pokud skutečně nejsou, tak je to hodně špatné. Řekl bych, až ranně diletantské, ale to už odbíháme moc od fotbalu. Nedovedu si představit v situaci, kdy tady stavíme polní nemocnice, pomalu atakujeme hranici deseti tisíc nakažených lidí denně, že bychom začali hrát byť třeba i na konci listopadu. Z mého pohledu je pro letošek s fotbalem konec a budeme moc rádi, když se k němu vrátíme někdy v únoru. 

Souhlasíte s vládními opatřeními?
Abychom si správně rozuměli a nedošlo k nějaké mýlce, my nepláčeme nad rozlitým mlékem. Uvědomujeme si velmi silně závažnost celé situace, ve které se nacházíme, vesměs rozumíme všem těm opatřením a tomu proč přicházejí, a snažíme se je všechny bezezbytku naplnit. Případně i nad rámec toho, co se po nás, jakožto sportovním klubu, požaduje. Snad všechny ty restrikce budou mít smysl a vyvedou nás ven z toho, čím dnes procházíme. Jsme samozřejmě připraveni, pokud si to situace vyžádá, uvést celý klub do stavu absolutního klidu a naši činnost zcela utlumit. Chci jenom věřit, že kormidelníci, kteří stojí v čele boje s covidem-19 vědí opravdu, co dělají a nestřílí slepými patrony, protože nás to stojí v reálném každodenním životě strašně moc. Sportovně, finančně, psychicky a lidsky. Roky jsme něco budovali, dávali do toho energii a teď bezmocně koukáme, jak se to pomalu ztrácí v mlze. Je velkou škodou všech, že se to nechalo podle mého laického názoru zcela zbytečně dojít až do tohoto bodu. Nemuselo, myslím, tomu tak být a jenom doufám, že to není ten bod, ze kterého již není návratu.

Zredukujete odměny hráčů, počet týmů či trenérů?
Zatím není důvod cokoliv redukovat. Nečekali jsme až zahřmí podruhé, ale popasovali jsme se s tím nějak již během léta a nastavili vše současným ekonomickým možnostem klubu. A s předvídavostí. Nevýskáme z toho od radosti, ale můžeme díky tomu fotbalově žít a relativně normálně fungovat, aby nám to dávalo ještě smysl. Každopádně všechny naše projekty, zejména ty na poli mládeže, se budeme snažit udržet při životě, a pokud to bude jenom trochu možné, dále rozvíjet. Už v březnu jsem říkal, že fotbal po koronaviru nebude to, co býval. Dobře už prostě bylo a čím dříve si to uvědomíme, tím lépe se s tím sžijeme. Samozřejmě nikdo z nás nedovede dnes říci, jak citelně se projeví současná opatření, respektive, jak nás ekonomicky zasáhne takzvaná druhá vlna v dalším období. Všichni se tady skoro apokalypticky křižují, jak je sport, zejména ten výkonnostní, amatérský, důležitý pro naše zdraví, a jak se pro něj budou bít do roztrhání těla. Velmi brzo uvidíme, jak se tomu dá věřit, a jak vážně to skutečně mysleli. Brzy přijde doba, kdy bude třeba přejít od slov k činům. Osobně si myslím, že si budeme muset, ostatně jako vždy, pomoci na té naší úrovni sami. Nemám velká očekávání.

 

Jan Murárik


Počasí Kladno

Předpověď počasí