Kladenský rodák a hokejový rozhodčí Jiří Ondráček má od včerejška ten nejkrásnější důvod k oslavě životní události. Jeho paní včera ráno porodila Sebastiana Ondráčka (55 cm/3,35 kg). Známého extraligového sudího jsme se ptali nejen na jeho novou roli otce, ale i na hokej v době epidemie.

Půjde Sebastian ve vašich šlépějích – nejprve hokejista, poté hokejový sudí?
Budu rád, když se naučí bruslit (směje se). Nemám v úmyslu tlačit ho do hokejové kariéry. Samozřejmě, když vše půjde dobře, což předpokládám, tak ho dám do kladenské přípravky. Pak se uvidí. Třeba skončí v úplně jiném sportovním odvětví…

O tom, že to bude kluk, jste s vaší paní věděli dopředu. Nachystal jste mu malý pruhovaný dres rozhodčího?
Já ne, ale nepřekvapilo by mě, kdyby s tím někdo z našeho okolí přišel (směje se).

Věkem jste překročil třicítku. Myslíte si, že ještě budete pískat v době, když už začne vnímat, co jeho táta na ledě dělá?
Pokud mi vydrží zdraví, forma a nestane se nic neočekávaného, tak věřím, že na moje zápasy bude chodit. Předtím ho co nejvíc naučím pravidla hokeje.

Sebastian se narodil v pondělí. V neděli jste pískal extraligový zápas mezi Litvínovem a Zlínem. Byl jste stoprocentně v dění duelu nebo přeci jen myšlenkami z větší části k blížící se události?
Sebastian se měl narodit už před týdnem. Takže těch zápasů jsem absolvoval více. Můžu s čistým svědomím říct, že jsem se na ně stoprocentně soustředil. V pondělí ráno jsme do porodnice měli jet jen na kontrolu, aby nám řekli, kdy zase máme přijít. Jenomže v noci z neděle na pondělí to začalo a před sedmou ráno byl Sebastian na světě (usmívá se).

Pojďme chvíli k hokeji. Je hodně znát, že se hraje v covidovém období, bez diváků?
S běžnou sezonou se to vůbec nedá srovnat. Neříkám, že zápasům nechybí náboj. Pískal jsem třeba po sobě Třinec se Spartou a Brno se Spartou a byl to skvělý hokej. Ale chybí mi v mnoha utkáních šarvátky před brankami, dohrávání soubojů. Neboli události, ke kterým hráče vyhecuje plný stadion. Hráči se v tom komorním prostředí tolik nevyhecují. Chybí nám řev tribun, povzbuzování, pískot. Svým způsobem i projev nespokojenosti s pískáním.

Covid vám už druhou sezonu bere mezinárodní perspektivu. Loni jste měl pískat na mistrovství světa, nekonalo se. Letos o pořadatelství šampionátu přišlo Bělorusko. Jak je to s nominací rozhodčích?
To je také jinak. Běžně už většinou v listopadu známe nominaci. Teď nevíme nic. Zatím není o místě konání mistrovství rozhodnuto. Můj osobní cíl je účast na letošním šampionátu a příští rok na olympiádě.

Loni na jaře skončila hokejová sezona dříve z preventivních důvodů kvůli hrozbě hromadného nakažení koronavirem. Omezení v extralize nastalo i na podzim. Jaká je nyní situace s počtem nakažených mezi sudími, když jste před každým zápasem testovaní?
Nakažení koronavirem se občas mezi námi vyskytnou. Není to tak vidět, jako kdyby šlo o týmy, protože nepískáme všichni každé kolo. V karanténě jste deset dnů, takže přijdete maximálně o tři čtyři kola. Jsou i tací mezi námi, kteří koronavirus prodělali dvakrát.

A vy?
Ani jednou jsem neonemocněl, jen dvakrát jsem musel do karantény. Určitě se nechám očkovat. Chci totiž zase žít normálně.

Jan Murárik

jirkaondr
Jiří Ondráček reprezentuje Kladno mezi extraligovými rozhodčími i na mezinárodní scéně