Jiří Hondl: Pomoc jsme potřebovali na začátku pandemie

V okrese patří Jiří Hondl k největším soukromým zaměstnavatelům. Společnost Hondl Global Services a. s. poskytuje na Kladensku práci stovkám lidí. Zajímá nás, jak vnímá zásadní vládní rozhodnutí tohoto roku.

Jste spokojený se vstřícností státu vůči soukromému podnikateli, který zajišťuje příjem takovému množství zaměstnanců?
V tomto směru to máme o něco jednodušší nežli někteří podnikatelé. Za celou tu dobu jsme pomoc státu v podstatě nepotřebovali, možná na začátku pandemie, než jsme překonali počáteční šok. V té době jsme požádali o úvěr z covid programů, ale než naši žádost u Českomoravské záruční a rozvojové banky po více než dvou měsících zpracovali, pomohli jsme si sami a prostředky jsme nečerpali. V současnosti je už tolik covid programů, že je složité se v nich vyznat. Nejsem si zcela jist, že to stát dovede řídit tak, aby nedocházelo k mrhání těchto prostředků. Určitě by se daly postavit kompenzační programy lépe. Především adresněji a lépe cílené s vyššími kompenzacemi pro ty, co je opravdu existenčně potřebují.

Část zákonodárců navrhla po určitou dobu vyplácet stoprocentní nebo téměř stoprocentní nemocenskou. Povede to k hromadným odchodům zaměstnanců na marodné?
Předně mně vadí hysterie, která se spustila takřka okamžitě poté, co byl záměr prezentován. Nechci se vlády zastávat, je neoddiskutovatelné, že ne vše se jí povedlo bez ztráty kytičky, ale na druhou stranu nemá to lehké. Na jednu stranu nadáváme na všechno a na všechny, a na druhou nejsme schopni dodržovat ani ty nejzákladnější pokyny v rámci pandemie. Když se to nastaví chytře a vztáhne pouze ke karanténě, či izolaci a zároveň se vezmou v potaz zkušenosti zaměstnavatelů, tak by to nemuselo být kontraproduktivní. Vnímám to jako motivační opatření na podporu zápasu s koronavirem. Ovšem bez funkčního trasování v reálném čase to smysl nedává. Nezastupitelná je rovněž odpovědnost lékařů při vystavování neschopenky. Dovedu si představit například větší angažovanost těch, jež poskytující lékařskou preventivní péči, která je více svázána se zaměstnavatelem. Prioritou musí být v maximální míře zamezení zneužívání nemocenské. Pokud se toto nepodaří, obávám se rozsáhlého zneužití. Zaměstnavatelům zůstanou jen oči pro pláč tam, kde absentuje pracovní morálka. Stane-li se to neměnným dlouhodobým standardem, tak jsem zásadně proti.

Velmi diskutovaným tématem přelomu starého a nového roku bylo zrušení superhrubé mzdy. Dle některých ekonomů je to špatné rozhodnutí našich zákonodárců. Jste téhož názoru?
Nemám v tom ještě zcela jasno. Jasné je, že lidem by mělo zbýt o něco více cash, i když očekávání jsou možná větší, než realita. Bude otázkou, jakým způsobem se lidé rozhodnou tyto nabyté prostředky utratit, a především také kde a za co. Půjdou-li prostředky například na dluhovou službu, nebo pokud budou utráceny spíše za věci se sníženou sazbou DPH, případně lidé zvolí cestu úspor, bude to pro ekonomiku ta nejhorší zpráva. Pro firmy změna podle mě až tak moc neznamená. Je to spíše o časovém presu vzhledem k datu, kdy bylo o této změně s konečnou platností rozhodnuto. 

 Jan Murárik