Kladenský rodák a lajnový rozhodčí Jiří Ondráček odpískal v minulých dnech 300. zápas v hokejové extralize. Pro Vaše Kladno zavzpomínal na nejlepší šatny, speciality moravského hokeje a jubilejní utkání.

Co pro vás jako sudího znamená tří sté utkání?
Především deset roků v extralize. Jsem rád, že jsem v extralize tak dlouho vydržel, a že v ní můžu pokračovat. Vnímám, že se každou další sezonu měním. Věřím, že k lepšímu.

V čem se lepšíte?
Zkušenosti vás zákonitě musí změnit. Pískat se snažím pořád stejně, co nejlépe podle daných pravidel. Když se na sebe podívám ve svých začátcích, jak mnohdy zbytečně zbrkle řeším sporné situace. Týmy si na mě zvykly, hráči i trenéři vědí, co ode mne mohou čekat. Komunikace mezi námi je úplně jiná, než před těmi deseti roky. Z jejich strany je znát respekt. Na začátku své extraligové kariéry bych za sebemenší chybu dostal pořádný kartáč, teď má druhá strana více pochopení. Teď beru i výměnu názorů při utkání jinak, než tehdy. Tenkrát bych z některých diskuzí dlouho nespal (usmívá se)…

Chtěl jste někdy kvůli enormnímu tlaku na bezchybný výkon kariéru v extralize ukončit?
O tom jsem ani na chvíli nepřemýšlel. Kritika stran klubů nebo i mého táty, který byl přísný, mě naopak u profesionálního sportu držela. Měl jsem vůli se lepšit.

Na vašich jubilejních kotoučích jsou jména týmů, která zápasy hrála. Sté, dvousté a třísté utkání, jež jste pískal, hrálo pokaždé alespň jedno mužstvo z Moravy. Jste braný jako specialista na zápasy moravských mužstev?
To je náhoda. Nic zvláštního za tím nehledejte. Vtipné na tom je, že první i padesátý můj zápas spolu hrály Karlovy Vary a Brno… Škoda, že si teď nevzpomenu, kdo hrál s Litvínovem můj dvě stě padesátý zápas. Mezi tým z Moravy a Čech, pokud jsou na stejné či hodně podobné úrovni, není velký rozdíl. Moravský nebo ryze český hokej nevnímám. Zázemí nebo fanoušci, to je jiná. Přijde-li na Spartu dvacet tisíc lidí, tak jsou tribuny zaplněné lidmi z celé republiky. Budou-li plné tribuny například ve Zlíně, pak máte jistotu, že jsou plné lidmi ze Zlína a blízkého okolí. To samé je to v Brně a ve Vsetíně. Morava od Čech se ještě nedávno lišila i v zázemí pro rozhodčí. Zrovna například ve Zlíně jsme v šatně měli na stole chléb s pomazánkou, tlačenku. Výborným občerstvením se proslavil i Litvínov.

Kdy vám běhal mráz po zádech z vynikajícího hokeje?
Pískal jsem rozhodující zápas Brna v Třinci. Kometa získala titul a oba týmy hrály tak, že na to v životě nezapomenu.

Napadlo vás, jaký budete rozhodčí v roce 2031?
Jestli mi vydrží zdraví, tak bych v tom roce ještě pískat mohl. Počítám s tím, že když se ohlédnu do dnešní doby, budu si připadat zase mnohem zkušenější a nad některými způsoby rozhodování možná zakroutím hlavou. Tak, jako se vyvíjí hokej, tak se vyvíjí i práce sudích. Služebně starší kolegové mi potvrzují, že se vyvíjí osobnost rozhodčího.

Pískat nejvyšší soutěž lze do pětačtyřiceti roků. Věříte si, že v té době zápasy v pohodě ubruslíte?
Když nepolevím ve fyzické přípravě, tak bych měl zápasy zvládnout. Když to ujezdí dnešní pětačtyřicátníci, tak proč bych nemohl za nějakých čtrnáct třináct roků ujezdit extraligu i já? (usmívá se)

Jan Murárik