Eva Procházková: Papíry na autobus jsem dělala po čtyřicítce

Řízením autobusu se živí téměř dvacet roků. Z toho jezdí jedenáct let u kladenské společnosti ČSAD MHD Arriva. Eva Procházková (63) by tuhle profesi za jinou neměnila.

Kde jste jako řidička autobusu začínala?
U policie. Před tím jsem pracovala na poště ve Slaném, kam jsem se kdysi vdala. Pošta mne zklamala. Roznášení letáků mělo přednost před dopisy. Nebavilo mě to a chtěla jsem změnit práci. Přes manžela jsem se dostala na vrátnici kladenské dopravní policie. Jednou tam šéf sháněl řidiče nebo řidičku, tak jsem se přihlásila na osobní vozidlo. Papíry na autobus jsem si dělala po čtyřicítce kvůli vyšší platové třídě s tím, že ho nikdy řídit nebudu...

Šlo vám řízení autobusu v autoškole snadno?
Měla jsem výborného instruktora. Kvůli protéze, která ho tlačila, sice kloktal pravidelně vodku, ale řídit mě naučil.

Když jste po získání oprávnění začala jezdit, z čeho jste v začátcích měla největší strach?
U policie z ničeho, nejvíc jsem se nabrečela v začátcích u hromadné dopravy. Jenom naučit se všechny linky mně připadalo nemožné (usmívá se). V současné době dostanete jako řidič parádní autobus, ale tehdy jsme vyfasovala „ploťák“, o který se nikdo nestaral. Hodně jsem si to užila. To vám třeba za jízdy zůstala řadicí páka v ruce... Zastavila jsem, vysadila cestující a čekala, kdy pro mě někdo přijede. Dneska je náš vozový park luxus v automatu. Přesto mě řízení chytlo a ani tyhle zážitky mne neodradily.

Není daleko doba, kdy přejdete za volant elektrobusu. Ostatně na zkoušku už na vaší lince 610 dva typy vyjely. Těšíte se?
Nejtěžší bude zvyknout si, že neslyšíte motor. Připadá mi to jak autíčka na pouti (směje se).

Doporučila byste tuhle práci ženám?
Určitě ji doporučím každé, která má jen trochu chuť řídit autobus a zatím je nerozhodná. Kolegové v práci jsou bezvadní. Každou šichtu se na sebe těšíme. Ještě bych ráda tři čtyři roky přes důchod jezdila.

Jan Murárik