Aktualita. Olympionik Hlaváč: Hry se nevzdávají! Těším se na české točené

Svůj olympijský cíl splnil. Došel do cíle chodeckého závodu na padesát kilometrů (43. místo). Ten se uskutečnil ve velkém vedru mimo olympijské Tokio v Saporru. Kladeňák Vít Hlaváč (24) v exluzivním rozhovoru pro Vaše Kladno popisuje své pocity po závodu i svůj program v příštích dnech.

Zprávy z chůze hovořily o pekelných podmínkách závodu. Vnímal jste je stejně?
Závod byl opravdu hodně náročný. Od startu se mi šlo velice dobře, pohyboval jsem se v druhé polovině startovního pole ve svižném, ale rozumném tempu. Očekával jsem, že závod bude spíše pomalejší a hodně závodníků bude horkem odpadat. Sám jsem měl připravené nákrčníky a čepice s ledem, které mi měly pomoct s chlazením. Na osvěžovacích stanicích jsem se poléval studenou vodou. Několikrát jsem na sebe musel vylít mnoho litrů, abych byl schopný pokračovat dál. Vše fungovalo až do 30. kilometru, kam jsem došel snadno a cítil se dobře. Dosavadní tempo slibovalo výsledný čas lehce nad 4 hodiny. Tou dobou už se teplota šplhala ku 30 stupňům a slunce pálilo. Zlom nastal velmi rychle mezi 30. a 31. kilometrem. Dostat se na 35. kilometr mě stálo najednou asi stejně úsilí, jako ujít prvních třicet. Za každou cenu jsem ale chtěl závod dokončit, i kdyby to mělo být za pět hodin! Prvních třicet kilometrů jsem závodil, zbylých dvacet se snažil přežít. A bylo to neuvěřitelně dlouhých dvacet kilometrů. Nakonec jsem do cíle došel. Hry se nevzdávají! Já na trati udělal maximum. I když čas není moc dobrý, nemůžu být s výsledkem nespokojený, v daných podmínkách nebylo možné dojít lépe. A že byly šílené. 

Prošlapal jste boty?
Závodní boty už mám delší dobu, vlastně mě provedly celou mojí nominační dobou - od prosincové Trnavy až sem na Hry. Snažil jsem se je šetřit. Teď po závodě v nich mám nachozeno přesně 623 km. Trochu silněji se odrážím z pravé nohy, na té už je dost znatelné ošoupání podrážky. Boty tak půjdou do zaslouženého důchodu. Určitě si je nechám na památku.

Puchýře jsou?
Na puchýře moc netrpím. Mám nachozeno dost kilometrů na to, abych měl dostatečně vytvořené mozoly, které před puchýři chrání. Během závodu jsme se ale hodně polévali, a tak jsem měl na konci nohy totálně rozmočené a z obrátek cítil menší puchýř na plosce levé nohy. Druhý den ho ale vpodstatě necítím, trochu mě bolí jenom otlačený palec.

Kdy vás čeká návrat do vlasti?
V Japonsku mi zbývá ještě několik dní, než se vrátím domů. V neděli přeletíme do Tokia, kde se na pár dní zdržíme. Nakonec nám bylo umožněno podívat se do olympijské vesnice, kde strávíme dvě noci od neděle do úterý. Ten den se vracíme speciálem domů. Moc se na to těším, po dvou týdnech odloučení jen s malou skupinou a izolaci na hotelovém pokoji to bude vítaná změna. A konečně uvidíme i tu „velkou“ olympiádu. Pokud se nám poštěstí, budeme se moct zúčastnit i oficiálního ukončení Her. Konec našeho pobytu si užijeme a je to pro nás odměna. Přesto už se těším domů.

Co jako první po příletu uděláte kromě rodinných záležitostí?
Těším se, až si budu moct zajít s přáteli na jedno pořádné české točené... nebo dvě. Mám po závodech (směje se).

 Jan Murárik