Mohamed: Teď jsou v Kladně hezké peníze i autobusy

Mohamed Hassan Maala (58) žije v Česku bezmála třicet roků. Z toho čtrnáct let jezdí autobusem u společnosti ČSAD MHD Kladno Arriva. Praxi za volantem v hromadné dopravě získával doma a v porovnání s chováním řidičů v česku se cítí jako v šoférském nebi...

Jak jste se ocitnul natrvalo v Česku?
V roce 1993 jsem na české ambasádě v Iráku dostal vízum a mohl jsem přijet do Čech za svým bratrem, který tu studoval na vysoké škole. Stále tu žije, je ženatý a má tři děti. Začal jsem v devadesátých letech pracovat s bratrem v jeho směnárnách v centru Prahy, pak jsem také například dělal automechanika v Jesenici u Prahy nebo jsem provozoval autodopravu. Bratr mezitím koupil v Kladně větší byt, žil tu a já jsem se přestěhoval za ním. Tak jsem docestoval z rodného Íráku až sem do Kladna (usmívá se). Přes prodávání gyrosu jsem se v roce 2007 dostal k řízení autobusu.

To není pro cizince jednoduchá práce...
Z Íráku jsem měl praxi na kamionech i autobusech. Takže nic nového to pro mě nebylo.

Vzali vás v kladenské ČSAD okamžitě?
Musel jsem udělat zkoušky. Ale žádný problém jsem neměl. Víte, v Íráku se moc podle pravidel nejezdí, tady je to pohoda (směje se). Tady máte krásné dopravní značky... Na českých silnicích oproti mé rodné zemi potkávám samé anděly, hodně slušných lidí. Respektují autobusy (směje se).

Jsou v současné době podmínky pro řidiče v autobusové dopravě hodně odlišné od doby, kdy jste začínal?
To se nedá srovnávat. Tenkrát jste o nový vůz nezavadil a těch peněz taky na výplatě mnoho nebylo. Teď jsou hezké peníze i autobusy. Ve firmě navíc máme ohromnou partu.

Chovají se k vám cestující s pochopením, že nemluvíte jako rodilý Čech?
Jsou na mě hodní (usmívá se). Na trase Kladno – Praha jezdím několik roků a cestující mě znají. Rasismus jsem tady nezažil. Problémy jsou nejvíc v pátek večer a v sobotu s opilci. Já snad mám jako jediný zvracecí autobus. Je hrozný, co mladí lidé v noci dokážou znečistit... Zvykl jsem si. Prostě vím, že víkendy asi budu víc uklízet (směje se).

Které výrazy v češtině vám stále dělají potíže?
Těžká je pořád gramatika. Při mluvení řeknu i písmeno ř. Větší legraci si se mnou cestující užijí, když někdy zapomenu, že řídím jiné číslo na meziměstské lince a jedu trochu jinam... Lidem to nevadí. Mlčí a čekají, co bude.

Jste z Íráku. Máte svůj čas na modlení, který musíte dodržet?
Náboženské zvyklosti jsem nechal za sebou v Íráku. Kobereček s sebou v autobuse nevozím a chodím občas na pivo do Nagana.

 Jan Murárik

Mohamedovi místo řidiče autobusu sekne