Květoslava Krejčová: Užiju si, že nebudu muset do práce

Přes dvacet let u městské policie, z toho devatenáct ve službách té kladenské. Včera naposledy. Odevzdala věci, vyřídila formality a odešla ze služebny do důchodu. Tváří týdne je bývalá strážnice Květoslava Krejčová.

Proč jste se dala k městské policii?
Před těmi více než dvaceti roky jsem přišla o práci a v novinách jsem se dočetla o náboru. Ke kladenským strážníkům mě nevzali, protože jsem nesplňovala výškový limit, tak jsem se přihlásila do Prahy, kde jim to, že nejsem vysoká, nevadilo. Vyhovovalo mi, že mohu nastoupit hned, a že mám zhruba stejný plat, jako jsem měla v předchozím zaměstnání. Tehdy to dělalo necelých devět tisíc korun. Sloužila jsem ve druhém pražském obvodu a do práce jsem dojížděla z Kladna. Pak jsem šla sloužit do Kladna na kamerový systém, kde jsem byla dosud.

Co na to váš manžel, že jste se dala k policii?
Na to jsem se ho neptala a pak byl rád, že jsem šla sloužit do Kladna, že už nemusím dojíždět. Víc jsme mé povolání neřešili.

Nezaskočily vás u přijímače fyzické testy?
Byla jsem na ně připravena (směje se). Dopředu jsem si zjistila, co všechno obnáší, a trénovala jsem. Sestavu s tyčí, člunkový běh či kliky jsem zvládla bez problémů.

Druhá městská část Prahy je docela divoká oblast. Vy jste tam sloužila necelé dva roky. Měla jste často strach?
Já se nikdy nebála. Dopředu strach necítím. A měla jsem i štěstí na kolegy, že se také nebáli. Nesnesla bych ve službě, aby se vedle mě chlap bál.

Donutila vás nějaká situace vytáhnout služební zbraň?
Nikdy jsem ji nevytáhla, natož abych ji musela použít. Třeba pouta jsem nasadila jen jednou, nějakému narkomanovi, takže jsem to fyzicky zvládla. Spíše jsme situace řešili psychologickým působením. Když byl větší problém, volali jsme státní policii. V Praze jsme nejvíce řešili nepořádek v ulicích, dopravu a parkování. Tehdy na nás nebyly kladeny takové nároky, jaké musejí zvládat strážníci v současné době. Vůbec jim nezávidím. Je více legislativy a také lidé jsou více informovaní, vychytralí a při diskuzi se strážníky své informace zkoušejí uplatnit.

Takřka dvacet roků jste měla na starost kamerový systém Kladna. Jak vypadal na konci devadesátých let?
Když jsem nastoupila, Kladno mělo tři kamery. Dvě snímaly náměstí Svobody, jedna radnici, a k tomu jsme zajišťovali několik objektů. V současné době monitorují město desítky kamer, které na sebe navazují. Objekty střeží strážníci stále a k tomu přibyla Linka okamžité pomoci, ta slouží především seniorům.

Sítenský most je jedno z problematických míst v městě, které jste viděla. Mrazilo vás ze sebevrahů?
Je to nepříjemné. Z hlavy tohle úplně nedostanete. Sítenský most je podle mne obtížné zabezpečit, aby si ten, kdo chce skočit, nenašel cestu.

Odešla jste do důchodu, nebojíte se nudy?
Těším se, že už nebudu mít povinnost chodit do práce (směje se). Odpočinu si, užiju si a třeba si najdu brigádu.

Vyberete někoho pro příští Tvář týdne?
Výběr nechám na vás.

Jan Murárik

kvetadoterenu