Ještě loni byl ve stepu družstev nejlepší v Evropě i na světě. V českém výběru byl jediný závodník mezi dívkami. Letos pověsil stepařské boty na hřebík. Skončil v nejlepším a nyní si vybírá další sportovní metu. Tváří týdne je Matyáš Pajkrt (11) z Buštěhradu.
Jaký to je pocit být na světě nejlepší?
Dobrý (směje se). Cítil jsem se výjimečně. Pro mě být nejlepší na světě představovalo dostat za výkon našeho družstva zlatou medaili a porazit dalších patnáct družstev, mezi nimi třeba Američany, kteří patří k absolutní světové špičce a jsou v téhle dětské kategorii skoro neporazitelní. Předtím jsme porazili nejlepší družstva Evropy, vyhráli jsme mistrovství republiky a Český pohár. To všechno jsem zažil za čtyři roky, co jsem se stepu věnoval. Rok jsme se připravovali, abychom byli nejlepší na mistrovství světa.
Proč sis jako malý kluk vybral zrovna step?
Na příměstském letním táboře jsme měli i step a mně se to zalíbilo. Začal jsem se mu věnovat v Praze závodně a trenér mě dal do družstva s holkama, protože samotné holky tolik soutěžní porotu nezaujmou, jako když je s nimi v sestavě kluk.
Pověsil jsi boty na hřebík. Proč už nechceš dál závodit?
Protože bych se posunul věkově mezi juniory a musel bych čekat několik let, než bych se mezi staršími soupeři vypracoval a zase vítězil (usmívá se). A mně se nechce čekat. Step jsem úplně zanechal. Nevím, jestli bych ještě dokázal pořádně zastepovat.
V čem chceš v budoucnu zase uspět?
Hraju florbal a fotbal, ale ještě nevím, který z těch sportů mně půjde nejlíp, abych se věnoval jenom tomu. Ve florbalu bych rád někdy s naším týmem vyhrál školní ligu a ve fotbale bych to rád přes Slavii a anglickou ligu někdy dotáhl třeba do Realu Madrid.
Jan Murárik
Ve školním týmu Tygrů
Zatím hraje za Hřebeč
Počasí Kladno
