Hotel Kladno není nejstarším ubytovacím zařízením ve městě a Miloslav Pražák (60) není nejstarším číšníkem v Kladně. Ovšem obě jména mají kuriózní spojení – jsou spolu už 44 roků!
Co se vám z vašich učednických let vybaví v souvislosti s Hotelem Kladno?
Že jsem do hotelu nastoupil jako učedník necelý rok po jeho otevření, a že nejdříve fungovaly provozní prostory a kavárna. Postupně jsme měli monopol na ubytování transitů z letiště, které to do Kladna měly blízko. Slavné období hotelu a jeho restauračních zařízení z mého pohledu neskončilo revolucí v osmdesátém devátém, ale táhlo se ještě tak deset let po ní.
Čím to, že pracujete na jednom místě tak dlouho?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Asi je to tím, že nerad měním pracoviště a práce v hotelu mě baví. K tomu jsem vždycky dobře vycházel se všemi jeho šesti řediteli. V minulém režimu jsem třeba z rodinných důvodů musel odmítnout nabídku dělat číšníka ve Švýcarsku nebo v Japonsku. V té době mně totiž onemocněla maminka a já se o ni chtěl starat. Myslím, že i díky tomu tady byla o dost déle. Po šedesátce se u ní objevila rakovina a dokázala s ní bojovat přes dvacet roků. Nemohl jsem jí nechat jen tak a odjet si za většími penězi. A samozřejmě toho nelituji dodnes. Naučila mě skromnosti a já jsem smířený s tím, co mám. Nejsem náročný. A teď už jsem ze svého pohledu starý na to, abych měnil flek.
Ani vás nelákalo mít svou restauraci, dělat na sebe?
Na to jsem srab (směje se).
Vyděláváte v současné době víc než za minulého režimu?
V poměru příjmu s výdaji, jaké byly tehdy a jaké jsou dnes, jsem vydělával víc. A také hosté byli k číšníkům asi štědřejší, než jsou v současné době. Dneska většina z nich tuzér dvakrát přepočítá.
Jeden čas to vypadalo, že hotel i s restauracemi končí…
Říkalo se leccos, ale jedeme dál. Každé zařízení v hotelu má své hosty. O ty nouze není a retro styl, který v hotelu převládá, vyhledávají filmaři.
Hotelem prošla spousta známých osobností. Které vám nejvíce utkvěly v paměti?
Natáčení pořadu pro Československou televizi se Sovákem a Filipovskou, pak třeba Šimek s Bubílkovou tu dělali jeden pořad. V albu mám společné fotografie s Gottem, Bohdalovou, Galatíkovou, Zagorovou, Troškou, ten k nám jezdí častěji. Mim Čejka po neúspěšném vystoupení rozbil v hotelovém výtahu všechna skleněná tlačítka. Z politiků si vzpomínám na Husáka, Jakeše, Zemana, Grosse, z těch současných tu Babiš hostil pozvané podnikatele. Lidem u nás chutná a ani personálně tu mnoho změn není.
Co si nejraději objednávali a co kuriózního jste známým osobnostem servíroval?
Nevzpomínám si na nic výjimečného (usmívá se). Letěl a letí savoyský řízek, smažák a podobná těžší česká jídla. Kuriózní byl snad požadavek Ewy Farne, když v Kladně zpívala ve svých třinácti nebo čtrnácti, tak si od nás do hotelu objednala na noc čerstvé jahody. Sháněli jsme je bůhvíkde, ale sehnali.
Zmínil jste, že se v restauracích personál příliš nemění. Kolik je číšníků na dvě provozovny?
Já s kolegou Vladimírem. Ten je tu od poloviny osmdesátých let, ale je o rok starší než já. S ním se střídáme, nebo jsme v práci oba najednou, podle okolností. Kdysi nás bývalo i sedm a stejně jsem se nadřel víc než v současné době (směje se). Teď jsou ráno pro hosty připravené švédské stoly, předtím jsme každou snídaní servírovali. Je méně nádobí. Mám to obecně jednodušší.
Vychováváte pro hotel následovníka?
Nevychovávám. Ještě tu nějaký pátek chci být a pracovat (usmívá se).
Jan Murárik
Miloslav s kolegou Vladimírem
Ze známých hostů v hotelové restauraci patřil Karel Gott k nejslavnějším
Ve městě Mílu Pražáka často potkáte s jeho psem
Počasí Kladno
