Jiří Pospíšil: První sestup byl horší…

Viděl hasit BIOSku, zažil několik názvů, dva sestupy a jeden postup kladenských hokejistů. Frustraci i radosti jejich fanoušků. To vše z jediného místa, vrátnice zimního stadionu, ve které k službě usedá osmnáctým rokem. Tváří týdne je Jiří Pospíšil (70).

Proč jste si v roce 2000 vybral práci člena ostrahy stadionu?
Čtvrtstoletí jsem pracoval v dolech a v závěru, v devadesátých letech jsem šel na povrch do vrátnice. Když jsem se dozvěděl, že tehdejší ředitel zimáku Zdeněk Hrabě shání někoho na stejnou pozici na stadionu, tak jsem se přihlásil. Jsem fanoušek Kladna a za to, že si mě vybral, jsem byl šťastný.

Jaký je život s kladenským hokejem?
Zažil jsem dobu, kdy se moc často nahoře v extralize nehrálo. Nejhezčí vzpomínky mám na postup z první ligy. Fanoušci vytvořili fantastickou atmosféru včetně hraní na trumpety. Rozjaření byli pochopitelně i hráči. Jaký to kontrast proti době rok předtím, když sestoupili. To i hvězdy Gardoň či Kruliš chodili na stadionu jako tichošlápkové (směje se). Mimo áčko vydávám mužstvům klíče od kabin, po skončení provozu nebo zápasů v nich zhasínám, poklidím, zhasnu i na toaletách. A jsem napojený na zabezpečení haly BIOS.

Lišil se sestup v roce 2002 od sestupu v roce 2014?
Ten první brali fanoušci hůř.

Chodívali podle vás fandové na hokej ve větším počtu?
Jenom když byl výjimečný zápas. Všude jinde je na Kladno „vyprodáno“, jenom doma ne…

K vaší práci patří obejít nejen útroby stadionu, ale také mít přehled, co se děje v jeho okolí. Co jste zažil za příběhy kolem zimáku?
Je tu klid, když neřádí fanoušci nebo nezasahují policisté. Kromě hokejového dění jsem měl službu, když vyhořela BIOSka. V noci tam začalo nejdřív doutnat a poté hořet, prý od oharku cigarety v dílně šiček. Vítr šel od nás na BIOSku, takže jsem nic necítil. Kouř ani oheň vidět nebyly. Na to, že tam hoří, přišel nějaký milenecký pár, který šel kolem haly. Já se pak jen divil, že mám u závory hasičské vozy.

Chystáte se oslavit dvacet let ve službě na zimáku?
Ještě bych v recepci rád zažil jeden postup! Takže když bude letos, budu o konci přemýšlet dřív (směje se).

Jan Murárik

pospisiljeste