Petr Tenkrát: Sdílená elektrokola, to je od města dobrý tah

Už neudivuje fanoušky svým hokejovým uměním, ale pohybu na veřejnosti se nevzdal ani po skončení profesionální sportovní kariéry. Petra Tenkráta (41) od včerejška v Kladně můžete potkat ve spojení s českou novinkou, sdílenými elektrokoly, která mají centrální sídlo na Sletišti.

Jak jste se k takové práci dostal?
Primátor Milan Volf mě pozval na schůzku a na ní jsem dostal rychlou a stručnou nabídku, která se mně líbila. Byl jsem za ni rád a nestydím se říct veřejně, že před primátorem smekám. Je to vnímavý člověk. Do projektu sdílených elektrokol jsem šel naplno.

Patříte do party lidí, která pečuje a dohlíží na provoz sdílených e-bikerů. Kladno jich má v terénu na osmdesát. Co je vaším konkrétním úkolem?
Hlídám celý systém, mimo call centra, a provádím na nich potřebnou údržbu od výměny vybitých baterií po montáž třeba řetězů, kdyby někdy praskly, což u nových kol předpokládám hned tak nebude. Systém sdílení jsme teprve spustili. Ukáže se, jak se ke kolům lidé zachovají. Lidé z firmy Homeport, která kola dodala, jsou fantastičtí, hodně nám pomáhají. Musím říct, že od našeho města byl tohle skvělý tah. Zvu všechny zájemce, kteří se chtějí dozvědět více o užívání elektrokol, na workshop. Uskuteční se tento víkend na Sletišti u nabíjecí stanice, v sobotu i v neděli vždy od deseti do čtyř hodin odpoledne.

Prý jste byl mezi hokejisty šikovný nejen s hokejkou v ruce. Měl jste jako hokejista v přípravě kolo rád?
Proti přípravě na kolech jsem nikdy neprotestoval, já mám odjakživa kolo rád. Doma jsem si zřídil dílnu a sám si dokážu na kole mnohé udělat (usmívá se). Na kole jezdím, pokud mi to čas dovolí.

Když vyrazíte jako servisní pracovník do terénu, uvidíme vás v autě, nebo na elektrokole, které se tak trochu podobá bývalým mopedům?
Na našich kolech si můžete přišlápnout. Nejsou jen o vození se bez námahy. Samozřejmě, když pojedu kvůli kolům do města někam poblíž Sletiště a nebudu muset vézt něco těžkého, uvidíte mne na elektrokole. Těším se na to. Třeba časem na tom jako na mopedu skutečně pojedu, protože se mně už nebude chtít šlapat (směje se).

Věnujete se po skončení kariéry více svým dcerám dvojčatům, která v necelých čtrnácti letech sklízejí sportovní úspěchy, jedna v aerobiku a druhá ve fotbale?
Samozřejmě. Věnuji jim společně s manželkou maximum času, protože rodina je pro nás vším. Dělají nám radost nejen svými výsledky, ale také tím, jak se vzájemně podporují.

Aerobik je mezi dívkami kladenským sportem číslo jedna, ale nedivil jste se, že vaše druhá dcera inklinuje k fotbalu?
Ani ne (usmívá se). Ta měla od malička v ruce hokejku i míč. Když jsem hrál v cizině, stále hrála za domem hokej. Časem se to v ní zlomilo směrem k fotbalu. Ve Švédsku, kde je dívčí fotbal velmi populární, jsem ji k němu přivedl a ona byla nadšená. V letní přestávce hrávala doma za Hřebeč a pak v Dobrovízi. Vyhlídly si ji trenérky z pražské Slavie a její tým teď vyhrál turnaj v Andoře. Obě dcery jsou spokojené a já jim ten pocit moc přeji.

Jan Murárik

tenkrnovou