Pavel Holeček: Většinu svých děl jsem prožil

V Galerii Kladenského zámku až téměř do konce října vystavuje významný kladenský sochař a malíř Pavel Holeček.  Jeho pětimetrové plastiky najdete před průmyslovkou pod Sítnou, další jeho sochy v zahradě Kladenského zámku nebo třeba i v Děčíně. Na výstavě představuje nové práce z let 2016 až 2018. Konkrétně pohyblivé i hrající sochy a abstraktní obrazy. Některé obrazy jsou dokonce interaktivní. 

Změnil jste výrazně svou tvorbu za poslední dva roky?
Jádro věci zůstává stále stejné. Abstrakce, abstrakce a zase abstrakce. Formu ovšem posouvám, jak jen to jde. Na mé výstavě budou také vystaveny odnože mé tvorby, a to směrem Streetart. To je současný umělecký směr, který hýbe světem. Nebo v abstraktních obrazech jsou zabudovány různé kovové předměty neurčitého významu, ovšem tak, že dohromady s abstrakcí fungují.  Celá moje tvorba jde stále abstraktním směrem, protože abstrakcí se mi daří vyjádřit nejvíc emocí. Krajina zůstane krajinou, kterou reprodukuje realista. Pes je pořád pes. Čistě abstraktní umění vyvolává v lidech emoce, něco to v nich rozezní. Teď jsem třeba přijel z výstavy, kde jsem měl instalaci. Lidi si tam se mnou chodili povídat o tom, co to je. A já jsem jim říkal, že sice vím přesně, co to je, ale že já chci slyšet od nich, co to je. No, a každý mi řekl úplně jiný příběh toho obrazu. A to je přesně to, co má moje tvorba s lidmi dělat – vyvolat obrazotvornost, otázky, fantazie, touhy, emoce.

Jak si mám představit interaktivní obraz?
V obrazech jsou zabudovány multikapacitní senzory, potenciometry, vykuchané starší syntezátory. Vše v abstraktním duchu. Myšlenka je taková, že si návštěvník výstavy vyladí svoji vlastní zvukovou kulisu k výstavě. A vlastně zanechá tuto zvukovou stopu pro dalšího příchozího, který s obrazy zakroutí a opět změní celkový zvukový podkres. 

Z jakého materiálu plastiky vytváříte? 
Sochy dělám už dlouhou dobu z polyesterových pryskyřic klasickou sochařskou technikou sádrového kopyta a laminování. V novější tvorbě jsou už různé motory a zabudované reproduktory, interaktivní elementy, jako jsou dotekové multikapacitní senzory na snímání doteku. Ty se přes controlery přenášejí do počítače a následně díky této interaktivitě hrají. Toto vše je zabudované uvnitř. Kromě toho jsou v sochách zabudovány další materiály jako velké paruky, dráty, dřevo. Jedno z posledních děl obsahuje velký odlitek z transparentního epoxidu, který je probarven pigmenty a za tepla ohýbán. To moc lidí u nás nedělá. A obrazy jsou v základu akryl-olej na desce. K tomu během procesu tvorby přidávám některé další materiály.

Co bývá vaším nejčastějším podnětem k tvorbě?
Jádrem je chuť to dělat. Během tvorby hledám prožitek. To se nedá úplně slovem popsat. Je to napojení se na nějaký proud energie shůry a ty víš stoprocentně, že je to ono. Moment, kdy vím přesně, co maluji, i když to jsou skvrny. Když toto proběhne, tak se v těch abstraktních obrazech pak nachází obsah. Drtivou většinu svých děl jsem nějak předem někde prožil. Je to skutečný prožitek někde hluboko ve mně. Často třeba namaluji obraz a až po nějaké době, co kolem něj chodím v ateliéru, zjistím, kde jsem ten obraz zažil ještě dřív, než jsem ho namaloval. Že to bylo třeba před třemi měsíci, kdy jsem se procházel v podvečer v Šáreckém údolí. 

Jan Murárik

holecekpavel

Pavel většinu svých děl prožil

 


Počasí Kladno

Předpověď počasí