Po dvanácti ročnících extraligy se na Kladno vrací obránce Jan Piskáček, pětatřicetiletý zadák se nicméně na ČEZ stadionu pohybuje pravidelně. „Na kladenském zimáku a všeobecně na Kladně strávím hodně času, jsem tady pořád doma“, potvrzuje zkušený obránce. Změnil během kariéry styl hry a jaké cíle si dává do nového extraligového ročníku?
Jak se odehrál tvůj návrat?
Už během loňské sezóny jsem měl chuť se vrátit domů, vnitřně se to ve mě odehrávalo. Pak jsme se domluvili z Buggym (Jiří Burger) a jsem tady!
Měl jsi i jiné nabídky?
Něco ano, ale nic jiného jsem řešit nechtěl.
Byli tedy Rytíři jasnou volbou?
Ano, byli!
Byl někdy v minulosti ve hře tvůj návrat?
Vždy, když se Buggy ozval, jsem měl podepsanou smlouvu. Asi dvakrát tam proběhl kontakt, ale vždycky jsem byl pod smlouvou.
Vzpomněl sis po příchodu na tvé začátky na Kladně?
Samozřejmě. Na kladenském zimáku a všeobecně na Kladně strávím hodně času, jsem tady pořád doma. Jen teď bude zajímavější mít opět stadion jako domácí!
Buduje se tady poměrně mladý tým, přišel jsi dodat obraně potřebné zkušenosti?
Asi ano, zkušenosti tady mohu klukům předat, budu se jim snažit ukázat, jak to tady chodí. S tím si mě sem kluci brali. Myslím si ale, že se teď podepsali zkušení obránci jako Jérémie Blain a Martin Jandus. Oba jsem je zažil na Spartě, takže vím, že toho mají spoustu odehráno a že mohou pomoct.
Na Kladně jsi naposledy působil před dvanácti lety, koho ze současné kabiny znáš?
Vyrůstal jsem s Tondou Melkou, hrál jsem také se Strnym (Jakub Strnad) a Prochym (Martin Procházka). Těch kluků budu znát dost. Dlouho znám také všechny kustody. Je to pro mě domácí šatna.
Tehdy byla výluka v NHL a ty jsi tady hrál a trénoval po boku Jaromíra Jágra a Tomáše Plekance, kteří jsou dnes ve vedení klubu. Není to pro tebe trochu zvláštní?
To je pořád stejné, furt jsme lidi, takže je jedno, jestli jsou hráči nebo manažeři. Vždy je to o komunikaci. Nemyslím si, že by v tom byl rozdíl.
Změnil se za dvanáct let tvůj styl hokeje?
Člověk rozhodně nehraje stejný styl hokeje celý život. Když jsem odcházel z Kladna, tak jsem měl skvělou sezonu na Spartě. Pak jsem se ale zranil. Ta role se v hokeji často obrací. Samozřejmě, v třiadvaceti jsem chtěl hrát dopředu a dávat góly, ale pak přicházeli jiní hráči a už jsem se nedostával na přesilovky, takže jsem musel změnit svůj styl hry, abych se v týmu udržel a našel si svoje místo. Stal se ze mě defenzivní bek. K tomu samozřejmě patří tvrdá hra, dobrá rozehrávka tam ale musí být.
Od té doby se také proměnil stadion. Jaký byl tvůj první pocit po návratu do kabiny domácích?
Jak už jsem řekl, jsem tady každý den, syn tady hraje hokej. Pro mě to žádná změna není, stadion je relativně furt stejný, takže tam se nic nezměnilo.
Vzpomínáš jsi na svůj poslední gól v kladenském dresu?
Na první si vzpomenu, dal jsem hned dva proti Zlínu. Na poslední si nepamatuju.
Bylo to proti Pardubicím v předkole play-off. Chtěl by sis tento zážitek s Kladnem opět zopakovat?
Doufám v to. Samozřejmě, ty ambice tady jsou, nikdo nemůže říct, že nejsou. Nikdo se za to nemůže schovávat. Věřím, že tu sezonu dobře nastartujeme a že postupně budeme budovat naši hru a identitu. To play off tady bude!
Loni klub oslavil sté výročí v zápase proti Plzni, ty ses zúčastnil těchto oslav jako soupeř. Jak sis jako odchovanec tento ceremoniál užil?
Bylo to krásné, nemohlo se to sejít líp. I když jsem tady byl jako host, tak tady mám nějakou historii. Byl to pro mě zážitek. Musím říct, že to bylo hodně speciální, žiju tady skoro celý život. Moc jsem si to užíval.
Jak probíhá tvá letní příprava?
Podepsal jsem smlouvu až teď později, takže jsem trénoval sám ještě před podpisem smlouvy. Pak jsem trénoval týden s kluky a teď jsem se znovu odpojil a trénuju sám.
V čem jsou tvé tréninky odlišné?
Jsem už starší, takže si musím trénink volit trošku jinak než kluci, kterým je dvacet. Takže tím, že jsem měl nějaká zranění, tomu nechci jít naproti a už neběhám. Musím to dělat trochu jinak a chytřeji. Přípravu volím tak, abych se dobře připravil a zesílil, aby měly svaly z čeho v zimě brát. Hlavně chci ale předejít zranění. Historicky už jich bylo spoustu, tělo je tím nějak poznamenáno, takže se tomu snažím předejít a tu letní přípravu uzpůsobit svému tělu.
Čemu se nejraději věnuješ během suché přípravy?
Pro mě je to celkově příjemná změna, člověk vypadne na chvíli ze zimáku, zavře se do posilovny a dělá trochu něco jiného. Mám rád posilovnu, na tu se docela těším, samozřejmě je to náročné, ale všichni víme, že se to musí. Přípravu mám nastavenou na dvanáct až třináct týdnů, pak se začne na ledě.
Co naopak vůbec nemáš rád?
Nemohu běhat, takže asi airbike. Je toho ale celkově spousta, takže ke konci už je to otravné, protože člověk ví, do čeho jde a už se mu do toho nechce. Jinak to ale nejde, takže se do toho musí kousnout a udělat to!
Jaké cíle si dáváš do nadcházejícího ročníku?
Osobní cíl je asi pomoct týmu. Nevím, jestli body, protože já na ně moc nekoukám. Přál bych si, aby tým celkově šlapal a semkl se dohromady, pak to bude vidět na ledě. Také bych si přál, abychom předváděli týmové výkony a aby chodili lidi. Musíme jít zápas od zápasu. Když budeme vyhrávat, budou chodit lidi. Musíme koukat před sebe!
Text a foto: Rytíři Kladno
