Kladenská atletika v rámci klubu A.C. TEPO Kladno opět prožívá úspěšné období. Na pozici šéfa na ni dohlíží trenér a městský radní Jiří Klesnil. Ani jeho neminuly nostalgické vzpomínky při pohledu na výstavní Zeď slávy kladenského sportu.

Je atletika v rámci Zdi dostatečně viditelná?
S tím, jak je atletika na Zdi slávy zachycena, jsme v klubu spokojení (usmívá se). Projekt se městu velice zdařil. Když se na Zeď podívám, uvědomím si, jak dlouhou historii atletika v Kladně má. Jdete-li kolem Zdi, nemůžete se nezastavit a neprohlédnout si třeba jen fotografie.

Na zachycené historii je například vidět, jak se měnilo vybavení atletů. Vy jste byl úspěšný běžec. Zaběhl byste tehdy s dnešní výbavou lepší časy?
Jenom o jiných, modernějších, tretrách to není. Třeba jsem si pilníkem brousil hřeby na tretrách, což už dávno běžci dělat nemusejí (směje se). Vývoj šel dopředu i v tréninkových metodách, zdravotním zabezpečení, regeneraci a jiné, lepší jsou i běžecké dráhy. A jestli bych běžel rychleji? Na to je těžké odpovědět. Tehdy jsem na mistrovství republiky sbíral medaile a sbíral bych je asi i se současným vybavením. Možná bych se dál ve výkonnosti posunul v rámci reprezentace.

Na co byste kolemjdoucí konkrétně u atletiky zvlášť upozornil?
To je těžké vybrat konkrétní moment či osobnost. Vnímám obě atletické tabule jako celek. Zajímavé je, kolik olympioniků kladenská atletika vychovala.

Jan Murárik

Jiří Klesnil v dobách své největší slávy