Před více než dvaceti roky odstartoval v Divadle Lampion svou hereckou kariéru. Od té doby se stal také členem první kladenské činohry, kde vynikal především jeho komediální i muzikální talent. V minulých dnech se Jakub Hubert do Lampionu vrátil. Tentokrát především jako umělecký šéf.  

O Lampionu se v poslední době mluvilo hodně, ne ale pro jeho kvalitu, která bývala pověstná. Jaké první kroky podniknete, abyste divadlo postavil na nohy?
Zmíním tři hlavní a nejdůležitější. V první řadě je to složení nového hereckého souboru. Další výzvou je sestavit dramaturgický plán, podle kterého už v příští sezoně budeme fungovat. Sezona sice začíná zhruba za půl roku, kdy by se měla začít zkoušet první z nových inscenací, ale to už musí být inscenační tým na zkoušení připravený a musí už být také vyrobeny loutky. Každý den je teď důležitý. Práce na dramaturgickém plánu se odvíjí i od obsazení pozice dramaturga, což je momentálně v jednání, takže v tuto chvíli s dovolením více neprozradím.

V Lampionu jste strávil dlouhé roky jako herec, teď se vracíte v nové pozici. Co od svého působení v roli uměleckého šéfa očekáváte?
Hlavně si přeji, aby opadly emoce a abychom se společně soustředili na to, jak divadlo posouvat dál. Slyšel jsem i názory, že by bylo nejlepší, kdyby z divadla byla stagiona, takže by přišlo o stálý soubor a jezdily do něj hrát soubory odjinud. To určitě nehodlám dopustit. Už kvůli 70leté historii divadla a kvůli tomu, že to je jediné středočeské profesionální loutkové divadlo se stálým souborem. Stejný je i postoj zřizovatele a vedení společnosti. Nadto mě s Lampionem úzce spojuje 16 let, které jsem tu zažil jako herec a když půjdu do osobní roviny, na dvoře Lampionu jsem měl také svatební obřad. Lampion mi do života hodně dal a chci mu to vrátit. Na jeho budoucnosti mi velmi záleží. Proto jsem nabídku stát se uměleckým šéfem přijal.

Je něco, na co ze svého působení v Lampionu obzvlášť rád vzpomínáte a z pozice šéfa byste se k tomu chtěl vrátit?
Já hlavně vzpomínám na to, že už od počátku, co jsem nastoupil, jsme byli v Lampionu výborná parta, která zažila spoustu radostí a strastí, ať na jevišti nebo mimo něj. Ta parta, neřkuli rodina, se za mé působení v Lampionu několikrát proměnila. Rodinná atmosféra tam ale vždycky zůstávala a věřím, že to tak bude i teď se vznikem nové party. Pokud bych měl zmínit jednu věc, kterou bych vrátil z dob svého působení, rád bych na velké scéně viděl více inscenací s loutkami. Netvrdím, že tam v minulosti nebyly, ale věřím, že lze repertoár velké a malé scény vyvážit a využít potenciál velkého sálu, aniž by tím utrpěla umělecká kvalita a divácký zážitek.

Uvidí vás fanoušci činohry i nadále ve „velkém“ divadle? A zahrajete si opět v Lampionu?
Jedno se s druhým nevylučuje. Kladenské divadlo má jedno vedení a dvě scény. Tím je možná i úzká spolupráce, takže po dohodě s vedením budu v činohře nadále působit v inscenacích Hra, která se zvrtla, Případ Sherlock a Nedotknutelní. Do konce sezony ještě dohrávám v inscenacích 39 stupňů a Přelet nad kukaččím hnízdem, které jdou do derniéry. Co se týká návratu na scénu Lampionu, není to můj primární záměr a myslím, že na to v dohledné době ani vzhledem k práci, která mě čeká, nebudu mít čas. Ale věřím, že na to jednou dojde, ať už kvůli případnému záskoku, nebo i plánovaně. Když jsem se teď díval na některá představení, tak se na chvíli, kdy si zase v Lampionu zahraji, vlastně těším.

Jan Murárik