Tomáš Hron se narodil v roce 1991 v Jihlavě. Po gymnáziu vystudoval DAMU, kde na podzim loňského roku složil magisterské zkoušky. Bylo to ve stejném týdnu, kdy začínaly generální zkoušky inscenace Nadaný žák s Tomášem v titulní roli... A teď si “pro změnu” zahraje Absolventa. Ač vystudoval herectví alternativního a loutkového divadla, první angažmá získal v souboru činoherním. Od roku 2016 je totiž jednou z nových tváří Městského divadla Kladno.

Jaký byl váš první kontakt s divadlem?
Nepamatuji si přesně, kdy a jaký byl můj první kontakt s divadlem. Řekl bych, že naše rodina měla vždycky k divadlu blízko, i když ne například jako profesionální herci. Táta pracoval jeden čas jako vrátný v Horáckém divadle v Jihlavě a hrál v ochotnickém souboru stejně jako starší bratr. V osmi letech jsem nutil sledovat celou rodinu mnou vymyšlená loutková představení, která jsem hrál svými plyšáky. Poprvé jsem si stoupl na jeviště na základní škole, kde se každoročně připravovala zábavná pásma pro rodiče a od sedmé třídy jsem do nich přispíval svými scénáři krátkých „scének“. To hlavní setkání s divadlem proběhlo asi až na Gymnáziu Jihlava, kde jsem se v divadelním kroužku potkal s hercem Horáckého divadla Jakubem Škrdlou, který mi pootevřel dveře do světa především alternativního divadla.

Chodil jste a chodíte ještě do Horáckého divadla?
Ano, chodívali jsme s mamkou a tátou pravidelně v rámci předplatného spoustu let. Teď už chodím jen zřídka, když se mi podaří do Jihlavy dostat. Po nějakém čase jsem se seznámil s jedním členem hereckého souboru HDJ Zdeňkem Stejskalem, bez kterého bych asi nikdy herectví nedělal a určitě se nehlásil na DAMU. Rád bych se někdy ve své rodné Jihlavě postavil na jeviště Horáckého divadla. Kéž bychom tam někdy zajeli s nějakou kladenskou inscenací.

Do kladenského angažmá jste přišel rovnou z DAMU. Byl to od začátku váš cíl, nebo to bylo spíš překvapení?
Dávat si v herectví takové jasné cíle mi přijde bláhové, takže bych to určitě označil za veliké překvapení, které asi logicky vyústilo z předchozí situace. Spolu se Zdeňkem Stejskalem jsem založil herecké Kurzy NAPLNO pro děti a mládež, na kterých s námi spolupracuje mezi skvělými herci a lidmi také Jarda Slánský. Myslím, že jsme si odjakživa vzájemně obdivovali styl práce, jak s mladými zájemci o divadlo pracujeme. Když mi pak nabídl místo v novém hereckém souboru kladenského divadla, byla to pro mě čest.

V MDK máte za sebou už dvě hlavní a dost rozdílné role (Toma v Tlustým praseti a Todda v Nadaném žákovi). Co byste o nich řekl?
Asi bych rozhodně v otázce dvakrát podtrhl slovo rozdílné. Tom je především dospělý, co řeší, řekl bych, až povrchní problém, jakým je jeho vztah s tlustou holkou a narážky jeho ještě povrchnějších kolegů v práci. Zatímco Todd je třináctileté dítě, které se tváří v tvář setká se skutečným zlem ve věku dospívání. Tom se vůbec nezmění, Todda mění každá vteřina. Obě role mi přinesly spoustu zkušeností. Vypíchl bych ale především velice příjemnou spolupráci a tvůrčí proces při zkoušení Nadaného žáka s Jirkou Čapkou, Honzou Krafkou, Kristýnkou Čepkovou a Jirkou Š. Hájkem.

Další výraznou roli hrajete v DONAHA!. Jaký vztah máte k muzikálu jako k žánru?
Ethan Girard je dospělý blázínek s duší dítěte a není mi zas tak vzdálený. Jelikož velice rád zpívám a zbožňuji vícehlasy, mohu jen doufat, že se bude na kladenských prknech ještě více zpívat. Muzikály mám rád a jsou většinou divácky dobře přijímané. Náš soubor má ve svých řadách spoustu skvělých zpěvaček a zpěváků, tak proč toho nevyužít?

Přestěhoval jste se do Kladna. Jak se vám tu žije?
Kdyby mi před rokem někdo řekl, že budu hrát v Městském divadle Kladno, že si zahraji spoustu hezkých rolí, najdu děvče svých snů a budu s ní, dvěma kočičkami a ježkem bydlet v malém bytečku, který si spolu celý opravíme, asi bych mu s úsměvem zaťukal na čelo. Ale tohle je má momentální kladenská realita, kterou bych za nic na světě nevyměnil.

Kristýna Čepková

Foto: MDK