Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (22), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

liska

Konec světa

Říká se, že my lidé jsme nejmocnější tvorové na Zemi. Ne snad kvůli síle, ani pekelně ostrým zubům. Jsme na samém vrcholu pyramidy kvůli schopnosti přemýšlet. Stačí však docela málo, abychom se i my cítili najednou menší než mravenci a vyděšeně ze svých úkrytů čekali, co bude dál. Stačí, aby začalo pršet. 

Posledních čtrnáct dnů působí až trochu aprílově. Chvíli je teplo, obloha vymetená, aby se s podvečerem přihnala armáda mraků a donutila nás na sociálních sítích mluvit o konci světa. Nutno podotknout, že to chvílemi opravdu tak vypadalo. Déšť se valil takovou rychlostí, že se do sebe jednotlivé kapky vpíjely, jako když se sprchujete a kohoutek nastavíte na maximální možný proud. A taková hromada vody už po čase neměla kam odtékat, takže se auta chtě nechtě proměnila v barevné lodičky, zastavující vyděšeně u břehů nově vzniklých potůčků. Jako by se v tu chvíli Kladno proměnilo v Benátky.  A abychom toho neměli málo, přišly dešti na pomoc ještě kroupy. Seděla jsem v tu chvíli téměř u okna a s naprostou samozřejmostí očekávala, že sklo to musí brzy vzdát. O tom, že stále statečně bojuje, mě vždy informovalo světlo z ostrého blesku a sucho pod nohama. Vydrželo. 

A co v takovou chvíli dělá člověk? Ten mocný pán tvorstva? Určitě neběhá venku a nesnaží se s blesky bojovat, či nedomlouvá dešti, aby se uklidnil (pokud někoho takového znáte, možná nebude úplně normální). Tenhle geniální tvor sedí v teple domova, schovává se v pasážích, vyděšeně čeká v autě. Nic jiného mu nezbývá. Nemůže ovlivnit nic z toho, co si příroda usmyslí. Je najednou na docela stejné úrovni jako ostatní živí tvorové na Zemi. S tím rozdílem, že lidský strach se v tu chvíli týká především všeho hmotného, co odolává kalamitě. 

„Babička říkala, že větší bouřku nepamatuje, sebralo jim to celou střechu,“ říkala druhý den kamarádka. Jiní nadávali na polámanou zahradu, rozbité věci, ďolíčky v autě, zaplavené garáže a sklepy. Škody údajně přesáhly až sto milionů korun. Na druhou stranu, buďme možná rádi, protože nic z toho není konec světa. Alespoň ne takový, na jaký to nejprve vypadalo.