Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (22), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

liska

Zpátky do školy

Očekávání. Zvědavost. Ale také trochu strach a nejistota. Aktovka, pero tornádo, první žákovská knížka a v ní úplně první velká jednička. Je to tak dávno a přesto to všechno vidím, jako by to bylo včera. Konec konců, silné zážitky člověku v hlavě tak nějak ulpí.

Když jsem ve čtvrtek, prvního září, projížděla Kladnem, bylo zrovna půl deváté a ulice byly plné malých i velkých lidí. Maminky schovávaly za velké sluneční brýle napuchlé oči od pláče a vedly za ruce malé poskakující človíčky, které převažovala aktovka plná precizně ořezaných pastelek, obalených sešitů a slabikáře. U přechodů, v parcích a na zastávkách se pak poflakovaly skupinky kluků a holek, kteří se už dávno netěší do školy na paní učitelku, nepíší perem, ale propiskou (protože psát propiskou je děsně dospělácký) a sešity si zásadně neobalují. Ono by vlastně mnohdy ani nebylo co obalovat (vlastní zkušenost). 

Projížděla jsem centrem tohoto dění s vědomím, že už se mě to netýká. Že už nikdy nezažiju tenhle „fenomén“ prvního zářijového dne. Že už se nikdy nebudu účastnit soutěže v rychločtení, že už mě máma nikdy nebude zkoušet z vyjmenovaných slov a násobilky, že už si nikdy nebudu žmoulat prsty při sčítání a odčítání. A tak nějak mě popadl sentiment. Smutek. Že to celé nějak rychle uteklo, ačkoli jsem si přesně to vždycky přála ze všeho nejvíc. 

A pak, přesně v tu nejvíce zadumanou chvíli, mi to došlo. Už nikdy nebudu ta přerostlá holčička, co si přála na každé třídní fotce sedět, a když stála, krčila nohy, aby nevyčnívala. Jednou však budu ta žena za slunečními brýlemi, která čeká, až se její prvňáček poprvé posadí do lavice. Budu máma. A jako máma budu součástí toho všeho. Znovu. A znovu. 

Takže zpátky do školy, děti…a maminky!