Každou sobotu se na našich stránkách setkáváte s Barborou Liškovou (23), fejetonistkou, glosátorkou a přítelkyní hokejisty Davida Růžičky, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha studuje média, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

liska

Čtyři fáze vánočního cukroví

Hladká mouka, moučkový cukr, máslo, rum, oříšky, kokos, kakao, vajíčka, Hera, skořice, vanilkový cukr, piškoty, čokoládová poleva, jedlá soda, marmeláda a zase ta mouka. To vše se právě zařadilo do kategorie nedostatkového zboží. Ve většině domácností totiž jede trouba téměř nepřetržitě, plech střídá plech, vykrajovátko se mění za formu na vosí hnízda a hospodyňky načínají druhou lahev vína. To vše jen kvůli jedné vánoční tradici. Tradici, která má každý rok čtyři následující fáze.

Fáze první - pečení 

Hospodyně nadšeně hněte první těsto, zbytek rodiny se nenápadně prochází kolem kuchyně a ještě nenápadněji ujídá jednotlivé suroviny. První druh hotov. Jenže v následujících hodinách rovnoměrně opadá radost z práce, bloudící „uždibovači“ a nabídky k pomoci. Změna ale nastává i po estetické stránce. Zatímco první vanilkové rohlíčky působily strojovým dojmem a žena je ladně obalovala v cukru s ležérně pomoučněnou tváří, poslední druh už ani nepřipomíná tvar formičky a pekařka se leká v zrcadle sama sebe. 

Fáze druhá – „Nejezte to!“ 

Je hotovo. Cukroví odpočívá v komoře v krabici a čeká, zda se alespoň jedna jeho osmina dožije Štědrého večera. Ochutnavači totiž znovu vylézají ze svých úkrytů a nenápadně testují výsledek několikahodinové práce. Inu, zakázané ovoce chutná nejlépe. „Nebudu mít na ten tác co dávat!“ křičí hospodyně, když některého z cukrátkových zlodějů nachytá, ale posléze povoluje a dává na talíř první malou várku.

Fáze třetí – „Snad se to sní.“ 

Je dvacátého čtvrtého prosince. Cukroví žije. Víceméně jeho polovina. Na stole je nandané na velkém slavnostním talíři, ale supi nikde. Respektive supi jsou všude kolem, ale poněkud přejedení. Všechny druhy už ochutnali, nic nového je nečeká. Místo cukroví teď pro změnu ochutnávají bramborový salát, který se strachy třese v lednici. Ze stolu tak během dne zmizí maximálně tři až čtyři cukrátka a žena aktivně prázdná místa ihned doplňuje.

Fáze čtvrtá – osychání, tvrdnutí a mrazák jako poslední záchrana

Cukroví už slouží víceméně jako dekorace. Kdokoli má chuť na sladké, vezme si raději koupenou čokoládu, nebo to, co ještě zbylo z Mikuláše. Ale deset druhů domácího cukroví? Na to už se nemůže nikdo ani podívat. Po Novém roce to vzdává i ona cukrářka a rezignovaně uklízí půl kila cukroví do mrazáku. Protože až ho na Velikonoce znovu vyndá, zase se kolem pár supů slétne…