Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou (24), fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Barbora na Metropolitní univerzitě Praha vystudovala mediální obor, předtím absolvovala tvůrčí psaní na Literární akademii. V Kladně maturovala na Sportovním gymnáziu.

- red -

liska

V hlavní roli kafe

„Já jak si ráno nedám silný kafe, tak nemůžu vůbec fungovat!“ 

Tak přesně tuhle větu slýchám v různých mutacích téměř denně. A ne od jednoho a toho samého člověka. Káva se zkrátka stala pro polovinu populace něco jako malá a legální droga, která určuje naše životy, denní rytmus i energii. A kromě toho je ještě králem byznysu, mezilidských vztahů a chuťových pohárků. Ale vezměme to všechno postupně. 

Žijeme v době, kdy je moderní říkat si kavárenský povaleč. V době, kdy je jídlo a pití koníčkem a každý, koho alespoň trochu zajímá gastronomie, stoupá u ostatních na hodnotě. V Praze neexistuje blok, kde by nebyla minimálně jedna malá kavárnička, v jejíž útulnosti probírají intelektuálové, studenti či zkrátka jen matky s dětmi své problémy i radosti. A to je další věc. Právě káva se totiž stala symbolem shledání a konverzace. No řekněte sami, kolikrát jste osobně použili tu kouzelnou větu: „Nepůjdeme na kafe?“

Kdy se to ale stalo? Kdy se stala z kávy sociální interakce? Kdy se začal za tím šálkem černé tekutiny, s případnou trochou mléka, skrývat zcela jiný význam? Kdy a proč? Mají snad ta voňavá zrnka kouzelnou moc vytvářet atmosféru, při které lidé konverzují mnohem raději a uvolněněji, než je běžné?

Ať je to jak chce, lidé kávu pijí ve velkém. Ráno pro dodání energie, po obědě protože na ni mají chuť, a kdykoli během dne, aby si ho prostě jen s někým dali. To všechno je však stojí peníze. Hromadu peněz a majitelé kaváren to moc dobře ví. Ostatně právě proto jsou to také  majitelé kaváren, že. A těm stačí umět připravit opravdu dobrou kávu a vytvořit zákazníkům prostředí, ve kterém budou mít pocit, že neexistuje žádný vnější svět. Že si mohou otevřít knihu, usrkávat z hrníčku onen zázrak a zapomenout na čas. Nebo jen rozhazovat rukama při vášnivém rozhovoru s jinou osobou a vědět, že nikdo jiný neposlouchá. 

Trocha útulnosti, kávy, něčeho sladkého a je na světě zázrak. Zázrak jednadvacátého století. Tak co, dáte si espresso, nebo cappuccino?