Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

liska

Rýma útočí

Dost často se snažím psát něco aktuálního. Něco, co se děje, dělo, bude dít. Někdy takové téma najdu, jindy vařím prostě a jednoduše z vody. To mě přivádí k myšlence, kolik vody jsem asi tak mohla přivést k varu za tento týden. Moje spotřeba čaje totiž rapidně vzrostla. Spotřeba zázvoru vzrostla. O kapesníkách ani nemluvě. 

Nemoci a především rýma jsou nyní podle mého tématem číslo jedna. Mám kolem sebe minimum lidí, co se drží zuby nehty v rybníčku zdravých rybiček, ostatní podlehly armádě bacilů a já musím přiznat, že jsem tentokrát mezi nimi. 

Všechno to začalo už minulý týden. Podezřelá únava, bolesti hlavy. Říkala jsem si, holka, tohle už znáš, utíkej si pro léky, vitamíny a zázvorový čaj. To zaléčíš! A tak jsem se hned ten samý den sebrala a vplula do lékárny, kde jsem, podrobena výslechu a otázkám: „Je vám opravdu špatně? Potřebujete to jen pro sebe?“ nakoupila vše potřebné a odcházela s pocitem, že nejspíš vypadám jako někdo, kdo doma drtí Paraleny a vaří z nich bůhví co. 

O dva dny později jsem si gratulovala. Po nastuzení nebyly ani památky. A tak jsem si v klidu užila sobotu i neděli, abych se v pondělí vzbudila a zjistila, že jsem zase na začátku. Tentokrát si na mě ale vzaly bacily pancíř, přilbu i štít. Mohla jsem se klidně předávkovat vitamínem C a chroupat celý kořen zázvoru, stejně bych nevyhrála. 

A tak se už od úterý omlouvám všem sténajícím mužům s kapesníky po kapsách, protože mě tentokrát tahle testosteronová pohroma absolutně sejmula. Za jediný den v práci jsem vysmrkala celé jedno balení trhacích kapesníků o obsahu sto kusů a pořád to bylo málo. Abyste tomu totiž rozuměli, já neměla rýmu jako takovou. Neměla jsem ucpaný nos a nesmrkala jednou za půl hodiny. Můj nos se proměnil v prapodivnou fontánu, ze které neustále tekly potůčky vody. A když byl nos málo, přidaly se ještě oči, aby to mělo grády.

Když tak po sobě čtu tyhle odstavce, začínám mít podezření, jestli jsem se na pár dní opravdu nestala mužem. Všechny ty útrpné prosby o jakoukoli jinou nemoc, jen ne rýmu, jsem totiž naprosto pochopila. A opravdu slibuji, že se už nikdy nebudu smát, ale naopak hluboce litovat.

A vůbec, když tak nad tím přemýšlím, možná jsem se měla přijít ukázat paní lékárnici, opřít se jí o pult, pokapat ho zmíněnou nosní fontánou a zeptat se: „Tak co myslíte, už je mi dostatečně špatně?“