Bářiny "Liškoviny". Než napíšeme komentář

Každý týden se na našich stránkách potkáváte s Barborou Liškovou, kladenskou fejetonistkou a glosátorkou, která exkluzivně pro Vaše Kladno píše svoje úvahy pod názvem Bářiny "Liškoviny".

Než napíšeme komentář

Všichni víme, že sociální sítě jsou především od toho, abychom si vzájemně ukazovali své životy a dostávali za to nějakou zpětnou vazbu. A jak už jsme se mohli několikrát přesvědčit, ne vždy je kladná. Nic nového. Přesto se však jednou za čas objeví takové reakce, které mě ještě stále dokáží překvapit…

Konkrétně tento týden jsem zůstala zírat s otevřenou pusou na článek, kde se rozebírala fotografie jednoho slavného anglického fotbalisty, který zveřejnil na internetu fotografii se svou dcerou. Nic zvláštního. Jenže známý tatínek na snímku svou malou dceru líbá a pozor! Líbal ji na rty! A právě za tenhle prostý projev lásky se rozhořela vášnivá debata, zda je normální své dítě takto políbit, či je to „nechutné, úchylné a divné“. 

Já sama jsem se s podobně přehnanou kritikou setkala docela nedávno. Do jednoho diskuzního fóra pro páníčky stafordů jsem nahrála legrační video, kde se můj pes (po tajném útoku na mé pyžamo) všemožně kroutí a vrtí, jen, abych se nezlobila a odpustila mu. Jenže jak jsem se dozvěděla od tří slečen, svého psa tímto šikanuji a měl by mi být ideálně odebrán…

Tak si tak někdy říkám, jestli se svět už nadobro nezbláznil. Jestli nezačínáme řešit naprosté nesmysly, místo toho, abychom se zaobírali více běžnými věcmi a svými vlastními životy. Jestli nepřestáváme zcela používat selský rozum a neklesá nám pod množstvím neodborných informací na internetu vlastní IQ. 

Sociální sítě nám všem dávají možnost vyjádřit se. Říci svůj vlastní názor na dané téma, a to bez jakékoli konfrontace v reálném životě. A právě to nám dává ten neskonalý pocit neohroženosti a sebevědomí. Na internetu můžeme říci vše, co bychom se jinak neodvážili. Vždyť co se může stát? Maximálně náš názor někdo nahlásí, nebo zablokuje. Nic víc. Nemusíme se přitom dívat nikomu do očí, nemusíme pohotově reagovat na odpověď, nemusíme dokonce ani mluvit sami za sebe, ale za nějakou bezejmennou ikonu a nic neříkající přezdívku. 

Internet nám zkrátka dává možnosti, jaké jsme neměli.  Nerozlišuje sociální vrstvy, netřídí uživatele podle inteligence a finanční situace a rodinných vztahů. A díky tomu se dostáváme do konfrontace se všemi možnými lidmi, slyšíme názory i od těch, se kterými se v reálném životě běžně nesetkáváme. A nejsou to všechno zákonitě hned špatné názory, jen jsou tak diametrálně odlišné od těch našich, že nám jsou často k smíchu, pláči nebo je zkrátka ani vůbec nepochopíme…

Nemá proto smysl se kvůli tomu dohadovat. O vlastní pravdě stejně nikoho nepřesvědčíme, a pokud se vzájemně neznáme, těžko pochopíme, proč se na věc někdo dívá tak a druhý zase jinak. Ostatně je to internet. Ne skutečný život.