Po rekonstrukci stavěl kladenské divadlo umělecky i ekonomicky na nohy. Když ho konečně dostal mezi českou divadelní šlechtu, byl ze dne na den odejit. Jan Krafka v současné době jako herec patří Divadlu na Vinohradech, hraje v Divadle ABC a k tomu v roli podnikatele vede v Praze obchod.

Stát se obchodníkem vás donutil nouzový stav nebo stav nouze?
I rodinná tradice (usmívá se). Po revoluci jsme s mým tatínkem v pasáži u Vítězného náměstí otevřeli obchod se zbraněmi, který až do letošního roku provozovala jedna z mých sester s manželem. A protože šli podnikat jinam, bylo mi líto obchod pustit. Místo zbraní k nám od ledna chodí majitelé domácích mazlíčků i rybáři. Mám to jako radost při hraní. Teď nehrajeme, takže to mám naplno se svou druhou sestrou a švagrem. Rybařina je můj koníček. Když k nám přijde se svojí partnerkou chlap, který jen dělá doprovod a je rybář, tak vidíte, jak najednou ožije (směje se).

Kde jste před uzavřením divadel hrál častěji, na Vinohradech nebo v ABC?
V ABC mám jedno představení a na Vinohradech jsem zaskakoval v Revizorovi. Čekaly mě na jaře zkoušky v Šuhaji loupežníkovi. Měl jsem také znovu zkoušet Mikiho Volka, kterého jsme krátce hráli v Kladně a sklidil úspěch. Mirek Hanuš, jenž ho tehdy režíroval, nabídl hru Městským divadlům pražským. Měl by se jednou snad hrát v Rokoku.

Co byste dělal, kdybyste neměl obchod a nemohl hrát?
Určitě bych si něco vymyslel. Doma jen tak sedět nedokážu.

Vzpomenete si, co jste měl na práci před rokem touto dobou?
V kladenském divadle jsme připravovali Dionýsie i nové inscenace. Osobně jsem neustále musel chodit na radnici, kde po mě chtěli dokladovat, co děláme a kolik to stojí, do toho jsem chystal rozpočet pro novou divadelní sezonu.

Ta loňská vynesla divadlu nejvyšší ocenění za inscenaci Hra, která se zvrtla a divadlo vykázalo rekordní návštěvnost. Vrátil byste se?
Nikdy neříkej nikdy! Několikrát se to už stalo, takže možná se to zase někdy stane.

Jan Murárik