Na začátku letošního roku si Pavel Kandalík se svojí partnerkou, servírkou, v Kladně otevřeli restauraci Stavitelství. Jen se rozkoukali, česká vláda nařídila restaurace zavřít. Nad vodou partnery držel prodej z okénka. Jen se po létu trochu nadechli, museli, aby přežili, znovu otevřít výdejové okno. Zajímalo nás, jak se restauraci nyní daří.

Které nucené uzavření provozovny prožíváte hůř, první nebo to současné?
Současné. To první ještě šlo. Od státu jsme dostali tu pětadvacítku, úlevy na sociálním i zdravotním pojištění. Teď nemáme nárok na nic víc, než pět set korun na den. Díky i tak za to málo.

Vyšel vám pronajímatel vstříc?
Vůbec v ničem. Platili jsme a platíme plný nájem.

Přes léto jste se zahojili?
Jsme zastrčení a závislí na firmách okolo. Takže nám léto nepomohlo v ničem. Tady je to mrtvé. Zaměstnanci byli na dovolených. Pro nás je zajímavá doba od poloviny září do konce června. Ani víkendy z toho samého důvodu tady nejdou. Proto o sobotách a nedělích máme zavřeno. Měsíc jsme se od půlky září zvedali a najednou zase restaurace zavřeli. Až budeme moct mít otevřeno, začneme opět od začátku. Letos potřetí…

Na co si vyděláte prodejem jídel přes okénko?
Na vynulování nákladů. Přes okénko prodáme tak třetinu obvyklého počtu obědů. Tak nějak přežíváme. Jestli se s pronajímatelem nedomluvím na snížení nájmu, budu muset skončit. Máme dvouměsíční výpovědní lhůtu, takže když se rozhodnu, vím, na co ještě musím vydělat. Vedle v Legu je prý ještě míst volných, možná půjdu tam.

A co jít vařit jinam?
To je dneska problém. V Praze je zavřená spousta podniků a i kvůli tomu je v Kladně přetlak kuchařů. Nechce se mi končit. Svou práci mám rád.

Co si zákazník přes okénko od vás žádá?
Každou chvíli jde něco jiného, ale vždycky nejvíc česká klasika. Guláš, prejt nebo čočka nakyselo…

Jan Murárik