Do Československa přijel na začátku devadesátých let studovat, do Zájezdu u Kladna se z Prahy přestěhoval spolu s manželkou a dětmi v roce 2013. Letecký inženýr Nikolay Apostolov začal na vesnici prakticky ze dne na den vyrábět pravé bulharské mléčné produkty.

Co vás to napadlo začít dělat jogurty?
V Bulharsku jsou jogurty naprosto každodenní stravovací samozřejmostí. Co je pro Čecha pivo, to je pro Bulhara jogurt. V Čechách mi chyběla chuť bulharského jogurtu. U kamaráda Bulhara jsem viděl, jak si sám vyrábí náš jogurt, trak jsem to zkusil také. Vyrobil jsem pár vzorků a šel s tím po Zájezdu dát ochutnat sousedům. Chutnalo jim, tak jsem se rozhodl, že zkusím výrobu ve větším množství a dnes se tím živím.

Vzkvétal váš byznys?
Ukázalo se, že to tak jednoduché nebude (usmívá se). K současným čtyřem stem litrům uvařeného jogurtu týdně jsem se dopracovával postupně.

Kolik byste mohl vařit nejvíc?
Čtyři sta litrů denně. Možná to jednou bude.

Na kolik druhů jogurtu jste se dostal?
Jenom s bílým jogurtem díru do světa neuděláte. V současné době kromě bílého jogurtu vám mohu nabídnout deset příchutí. Vedle toho vyrábíme jogurtový nápoj, sýr, nabízíme farmářské čisté mléko, vyvíjíme tvaroh a bezlaktózový jogurt.

Zasáhl do vašeho byznysu pandemický rok?
Výrobu jsem nezastavil. Dodáváme do malých obchůdků, koloniálů se zdravou výživou, takže jsem produkci zastavit nemusel. Krize mě sice trochu zasáhla, ale jakmile vláda život uvolnila, poptávka šla raketově nahoru.

Na výrobu jste téměř sám. Mohl jste si už dovolit vybrat delší dovolenou?
Až do roku 2017 jsem si ji nemohl vzít. Potřeboval jsem výrobky dostat co nejblíže lidem. Sjezdil jsem spousty trhů, abych měl od zákazníků zpětnou vazbu. V současné době si s rodinou dovolíme vyrazit do Bulharska za příbuznými.

Jan Murárik