Zbyněk Štulík patří mezi zkušené hostinské na Kladensku. Provozuje hospodu v Knovízi i občerstvení na fotbalovém hřišti, kemp ve Zbečně a na ploché dráze ve Slaném. Zajímalo nás, jak se z jeho pohledu změnil host a pohostinství po covidovém období vůbec.

Říká se, že lidi už tolik neutrácejí. Máte takovou zkušenost?
Když děláte hospodu z pohledu zákazníků dobře, tak si je získáte a jsou ochotni u vás utrácet. Nepociťuji, že by současné období pro mě bylo horší než to před covidem. Zbečno jsem vzal jen pro to, že chci zkusit, jestli se dokážu postavit na vlastní nohy. Do letoška jsem hospodu dělal při zaměstnání. To jsem opustil po sedmnácti letech.

Zjistil jste, že to půjde?
Snad jsem si neukrojil velký krajíc. Nedokázal jsem si představit, jak je provozování velkého kempu náročné. Neměl jsem čas na rozkoukání. Ale máme to pronajaté na deset let, tak to zvládnout musíme.

Byl problém sehnat spolehlivé lidi pro obsluhu kempu?
Lidí je dost, ale ne takových, kteří jsou schopni na požadované úrovni zvládnout takový nápor hostů. Těch spolehlivých je málo a stále sháníme. Nejjednodušší bylo sehnat dobrého kuchaře.

V kolika lidech zvládáte hospodu v Knovízi?
Běžné dny v jednom, když je akce nebo víme o větší návštěvnosti, tak ve dvou. Ale nevaříme.

Jací jsou kempoví hosté?
Některé hosty nikdy nepochopím. U nás se volá po hezčích kempech na vysoké evropské úrovni, jenomže chování mnoha hostů tomu neodpovídá. Za víkend vám zmizí desítky půllitrů talířů, příborů. Jsou poničené záchody, ulámané kliky... To vám kromě financí bere vítr z plachet.

Kemp je v provozu od dubna do podzimu. Co když vláda kvůli koronaviru znovu oseká rekreační sezonu o jaro a podzim? Přežijete?
Mít otevřeno tři měsíce z celé sezony, je hrozně málo. Taky vzhledem k množství peněz, které jsme do toho dali. V Knovízi jsem zavření hospod přežil jen díky venkovnímu samoobslužnému výčepu. Nemít otevřeno celou sezonu v kempu, by mohlo znamenat cestu na pracák...

Jan Murárik