V patnácti zanechal kariéry hokejisty a začal pracovat v rodinné firmě. Přitom ještě několik sezon předtím byl Josef Janeček (19) rozhodnutý, že se o proniknutí do profesionálního hokeje probojuje.

Když se po čtyřech rocích ohlédnete zpátky, udělal jste správný krok?
Rozhodně jsem udělal dobře. Zbavil jsem se hokejové výstroje a dnes bych nenašel ani brusle, natož hokejku... Když se ohlédnu zpátky, moc dobře si pamatuji, že se u mne začaly projevovat různá zranění s delší rehabilitací. Kdoví, jestli bych stejně třeba nyní, kdy se z věku juniora pomalu přechází mezi chlapy, stejně nad profesionální kariérou nezlomil hůl. Mezitím jsem v rodinné firmě získal praxi, otevřeli jsme nově na čerpací stanici pneuservis a mě baví se učit novým věcem, vydělávat peníze, které mne uživí.

Máte přehled, kolik vašich spoluhráčů také vzdalo cíl stát se profesionálním hokejistou?
Nemám o tom přehled, vím jen o dvou, že studují a nehrají.

Doporučil byste dorostencům, aby se na svou kariéru podívali reálnýma očima a neupínali se jen na hokej?
Perspektivu dostat se z Kladna do našich dvou profesionálních soutěží, a v nich uspět se slušnou smlouvou, má z každého ročníku jeden možná dva kluci. Jsou známé případy z nedávných sezon kladenské juniorky. Kluci z Kladna ovládli několik individuálních kategorií extraligové sezony a v dospělé extralize jich je minimum, vlastně nikdo a v první lize jich na pozici opor spočítáte na prstech jedné ruky. Jejich okolí, zvláště rodiny, by je měly vést k zaměření se na soukromý život a budoucnost mimo hokej.

Byť už za Rytíře nebojujete na ledě, stal se z vás jejich skalní fanoušek. Jezdíte do Chomutova, fandil jste o víkendu na Spartě. Jak na vás rytíři v zápasech působí?
Zůstanu chvíli u toho Chomutova. Chybí nám náš stadion. I když je ten v Chomutově krásný, pořád nejsme doma! A co se výkonů týče, až se kluci ještě více sehrají, začneme v tabulce stoupat. V mnoha zápasech jsme byli lepší nebo určitě vyrovnaným soupeřem, jenom se nám nepodařilo z toho vybojovat více bodů.

Jan Murárik