Michal (12, na snímku vlevo) a Milan (28) Schnaubeltové jsou raritou kladenského hokejbalu uplynulé sezony. Oba si totiž z play off odnesli stříbrné medaile vicemistrů republiky.

Jak vám oběma chutná stříbro?
Michal: Pro mě je to první takhle velký úspěch. Mám z medaile velikou radost.
Milan: Pro nás, pro áčko, je to velký úspěch. Kdyby nám to někdo předpověděl před sezonou, tak účast ve finále play off vezmeme všemi deseti. Jsem rád, že brácha jde v mých šlépějích (směje se).

Neříkáte si s odstupem, že přeci jen mohlo být zlato?
Michal: Přestalo se nám ve finále dařit v detailech i v souhře, takže jsme si asi zlato prohráli sami. Příští sezonu jdu do starších žáků, kde bude ještě silnější tým, než jsme měli v mladších žácích. Myslím si, že bychom mistrovský titul vybojovat mohli.
Milan: Příští rok chceme vrátit zlato do Kladna. Nejen kvůli nám, ale také pro naše fantastické fanoušky a v neposlední řadě pro tyhle malé kluky, kteří v nás mají sportovní vzory.

Proč jste si ze všech sportů oblíbili hokejbal?
Milan: Jiný sport mě tak jako hokejbal nechytil. Začal jsem s ním v devíti letech a už jsem u něj zůstal. Měl jsem vždycky štěstí na výbornou partu. Pro mě je hokejbal v Kladně rodinnou záležitostí.
Michal: Odmalička jsem chtěl být hokejbalistou jako brácha. Má pravdu, když mluví o skvělé partě.

Zahrajete si někdy spolu v áčku Kladna?
Milan: Takový věkový rozdíl mezi námi není, abychom se nemohli společného hraní dočkat (směje se). Doufám, že se nám podaří nastoupit za Kladno v jedné pětce.
Michal: Je to můj hokejbalový sen (usmívá se).

Jan Murárik