Takřka přesně před devatenácti roky otevřel podnikatel Martin Brádka restauraci Kladenské divadélko. V rozhovoru pro Vaše Kladno vzpomíná na své začátky a zamýšlí se nad současnou dobou v pohostinství.

Jak vás před těmi devatenácti roky napadlo začít v budoucím Kladenském divadélku provozovat gastronomii?
Do té doby jsme jako rodina provozovali hospodu ve Vrapicích. Takže zkušenosti s gastronomií jsem měl. Chtěl jsem v té době vymýšlet a budovat něco nového. Město tehdy na objekt divadélka vypsalo výběrové řízení. Se svým projektem jsem ho vyhrál a začal z ruiny budovat restauraci podle svých představ.

Kvůli tomu jste si založil stavební firmu?
Přesně tak (směje se). Divadélko mě v tomto oboru vyškolilo tak, že se dneska ve stavebnictví ničeho nebojím... Původně jsem restauraci pojal jako hobby a stavebnictví jako hlavní pracovní náplň. Postupem času se z pohostinství stalo zaměstnání na plný úvazek.

Spousty developerů své restaurace dotují. Dotujete divadélko?
Mimo období koronaviru, kdy byly restaurace mimo svůj obvyklý provoz a musely se dotovat, tak divadélko si na sebe vždycky vydělalo.

Už se tržby srovnaly s dobou těsně před nástupem vládních covidových omezení?
Nestěžujeme si, i když jsme na zhruba sedmdesáti procentech v porovnání s rokem 2019. Jsme hlavně rádi, že fungujeme bez omezení.

Proč se podle vás tržby nevrátily do období před koronavirem?
Protože hned po covidu nastoupilo citelné zdražování. Platy přitom zůstaly stejné. Covid lidi naučil vařit si doma, komunikovat přes sociální sítě a chlapy pít pivo z petek.

Zeptám se opačně, proč podle vás přesto lidé do restaurací nadále chodí jíst a pít?
Chodí hlavně ekonomicky zdravé jádro společnosti, které potřebuje přímý kontakt.

Kam až musejí stoupnout životní náklady, aby přestalo být rentabilní provozovat pohostinství?
Nevím a nechci si to ani představovat. Kdybyste mi před třemi roky řekli, že lidé budou chodit na polední menu za sto padesát korun, tak bych tomu nevěřil. Sice si většina již nedá k hlavnímu jídlu polévku, poté nápoj, ale na obědy se stále chodí. Samozřejmě je jich méně.

Uvažujete o omezení otevírací doby?
Zatím ne, ale mohlo by to být jedno z ekonomických řešení. Co se nám teď zdá nepředstavitelné, může být za rok dva zcela běžné. Tyhle zkušenosti už máme...

Jan Murárik